Kanadou na kole - 107.den - Finále je přede dveřmi a za třemi kopci
Pavel Kadlíček
Do finále mě vyslal až zástup důchodců, kteří mi třepali vším, čím se třepat dá a následně mě pokřikovali vítězoslavně na cestě do prvního kopce. Bylo pod mrakem a uvnitř mé hlavy bylo jasno… Dva kopce… jeden kopec… a pak se to přede mnou otevřelo… Pohled, na který jsem čekal skoro rok. Pohled, kvůli kterému jsem skoro čtyři měsíce nemačkal brzdy, abych tam byl včas – tam v St. John´s. Sletěl jsem do města z výšky dvou set metrů jako raketa… Usednul jsem u Tima Hortona na „medium café and maple pecan danish“ a snad hodinu čuměl do blba a na přístav… CÍL! Dál už nejedu… Čekal jsem náznak vnitřního truchlení a kňourání… nic se nedostavovalo. Jediné, co se dostavilo, bylo varování od místních, že se blíží hurikán – tuším Earl a že dorazí do města v sobotu ráno, ať si dám pozor. Tato informace mi naprosto vyprášila mozek od sentimentu a já se rychle odebral hledat smluvené ubytování přes internet ve městě.
Do hodiny jsem našel ulici, ale nenašel jsem číslo domu… a dotyčné nikdo neznal. Nakonec jsem dostal typ na dům na začátku ulice, kde se prý scházejí podivní cyklisté. Vida – to bude ono… Doma ale nikdo nebyl a telefon nikdo nezvedal. Pojal jsem podezření, že šlo o nedorozumění a že se seznámí s hurikánem Earlem v mém stanu na periferii… A pak se stal zázrak… Opravdový zázrak. Seděl jsem na schodech onoho domu a sledoval paní, jež parkovala přímo naproti své Porsche. Optala se mě koho hledám proběhla tradiční informace co a jak… a po devíti vteřinách pronesla „Pojď spát k nám“ … po dvaceti vteřinách ukázala pokoj… postavila na café, ukázala které dveře mi nechá odemčené… a bylo to. zázrak s velkým Z. Za hodinu se rozsvítilo v protějším domě a já pro jistotu zašel na optání, zda-li jde o adresu, kterou jsem původně hledal. Úžasní lidé potvrdili, že ano a že mě očekávají… já dal přednost své nové hostitelce. Přesto mi majitel protějšího domu naprosto vyšel vstříc a šli jsme spolu do města shánět krabici pro mé kolo na cestu letadlem a ještě mi dal k dispozici jeho kompletně vybavenou cykloopravnu pro přípravu kola… Mohlo to dopadnout lépe? PRD!!!
Vydal jsem se poté do města na závěrečný ceremoniál… pro jistotu s odstrojeným kolem. Město je opravdu tvořeno strazne směrem do přístavu a představa, že tlačím kolo tam a zpět z důvodu nějakého pocitu, mě přiváděla do blázince. Dorazil jsem tedy do Harbour Parku, abych provedl ve vší intimnosti onen akt, na který jsem se tak těšil, pro který jsem šlapal od rána do večera… Nalít vodu z Pacifiku do vod Atlantiku. Tenhle akt jsem samozřejmě nevymyslel já… jde o tradiční cestovatelskou posedlost „něco někam přelívat či přenášet“. A tak jsem za hlubokého výkřiku a za potlesku pána na lavičce provedl vše jako ve filmu o Terry Foxovi… A bylo po všem. Vlastně ne, zbývalo ještě najít kultovní nultý kilometr, což je vlastně značka označující začátek trans-kanadské dálnice… Ten jsem našel až den poté a zcela náhodně poblíž železničního muzea. Dílo bylo dokonáno a sliby byly splněny… Co jsem mohl chtít více? Do hluboké noci jsem pak v domě s Marií popíjel pivo se zbytkem rodiny a bylo mi tak nějak smutno a dobře zároveň. Tahle vstřícnost mi vyrazil dech a pokud to mám brát jako tečku za svým putováním – pak je to MAXITEČKA!
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den

Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den

Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den

Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den

Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den

V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.
Další články autora |
Herci, sportovci i politici. Podívejte se na VIP, které dorazily na rozlučku s Bartoškou
Nejen známé tváře z uměleckého světa se přišly v úterý večer rozloučit se zesnulým prezidentem MFF...
Křišťálové glóby a nezapálená cigareta. Bartoškovi vzdávali lidé hold sedm hodin
Široká veřejnost se v úterý naposledy rozloučila s Jiřím Bartoškou. Pražské Rudolfinum bylo pro...
Šok a ticho. Evropští lídři po telefonátu Trumpa s Putinem nevěřili svým uším
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a evropští lídři oněměli poté, co se s nimi americký...
Tragicky zahynul moderátor počasí v České televizi Jan Šrámek
V sobotu odpoledne při nehodě v italských Alpách zemřel dlouholetý meteorolog a moderátor počasí...
Válečná loď se při spuštění na vodu rozbila. Kim Čong-un přihlížel a zuřil
Kolaps sebeúcty, nedbalost, trestný čin! Tak zuřil severokorejský vůdce Kim Čong-un, který...
Čeští záchranáři by mohli zasahovat na Slovensku, na Moravě naopak Slováci
Do budoucna by v příhraničí na Moravě mohli zasahovat slovenští záchranáři, čeští naopak ve čtyřech...
Syrský „McDonald’s“ pobláznil sociální sítě, jako by z oka vypadl originálu
V syrském městě Kámišlí vzbudila rozruch restaurace, která se až nápadně podobá známému...
V Liberci při posunu vykolejil vlak. Regionální trať stojí
V Liberci v sobotu před polednem při posunu vykolejil vlak, nikomu se nic nestalo. Událost...
Chacháááá! Hurvínek už zase zkusí kino. Předchozí pokusy dopadly neslavně
Premium Děd Vševěd, Otesánek, pták Ohnivák, trojice Dlouhý, Široký a Bystrozraký, dále rarášek, čaroděj,...

Vůně ranní rosy, květin a pohody. Ranní Louka od Manufaktury nás okouzlila
Lehká, svěží a plná přírody – taková je parfémová voda Ranní Louka od Manufaktury, kterou jsme v naší redakci měly možnost otestovat. Proč se hodí...
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 727x