… je až nesnesitelná. Bolest v zádech z nošení batohu je šílená a hlad je ukrutný. Takové jsou pocity z dalšího dne na stezce. Přesto jdu s úsměvem, neboť za každou zátočinou se otevírá nový – ještě úchvatnější pohled než doposud.
Pavel Kadlíček
Stezka bohužel pro mě nevede skoro žádnou vesnicí a je tudíž na hraně moje zásoba jídla… Celkově propočítání trasy je taky zajímavé. Občasné cedule mě informují, že do cíle etapy mám asi 5 – 8 hodin. Nevím, bohužel, jestli jsem pětka nebo osmička nebo jestli to mám odečíst. Do cíle etapy jsem došel třeba za devět hodin skoro bez přestávky. Tudíž musel být onen propočet pro geparda nebo pštrosa Emu.
Když moje krize dosahovala vrcholu, podíval jsem se na obzor a zčista jasna uviděl onen pověstný „frk“… prostě ten tradiční „frk – vodotrysk“, který dělá jen a jen velryba a kohoutek u nás v koupelně. A další a další… Bylo to jasné. Velryby jsou tady a já taky… Okamžitě jsem dostal novou sílu a ta mě provázela po celý den. Stačilo se kouknout do leva na oceán a bylo veseleji. Velryby byly na vzdálenost kilometru nefotitelné a navíc si většinou frkly a na vteřinu se převalily… a to byl celý spektatl. Vypadalo to spíše, jako kdyby uhelné sklady v Brodku u Přerova přivezly Neptunovi metrák uhlí a složily to na vodu… bylo to celé silně romantické, tudíž jsem chtěl onen zážitek okořenit ještě více a tak jsem se rozhodl přenocovat na nejvyšším útesu pobřeží… Dalo mi extra práci se na Cap Noodle vyškrábat, ale panorama bylo úchvatné. Jediné možné místo pro stan bylo skoro na kraji převisu a ještě k tomu na keřích větrem ošlehané kleče. Co by ale člověk neudělal pro velrybu. A tak jsem stan postavil na onom místě i s vědomím, že je to pustá skála a kolíky pro stan si můžu strčit někam… stan tedy stál silou vůle, keře mě doslova probodávali zespoda, v osm přiletěla místní letka komárů a donutila mě uzavřít stan a kolem druhé ranní přišel vichr a já nezamhouřil oka, neboť mi bylo jasné, že silnější poryv větru mě pošle z útesu dolů zabaleného jako máslo… Jedna z nejpitomějších nocí celé cesty. Večerní romantika nemusí být natrvalo romantikou – pozor – to je motto!
