Jižní Amerikou na kole - 19. den - Již v sedm ráno ..
Měl sem čím dál větší problémy s dobitím všeho potřebného, neboť v této časti Bolívie je elektřina něco jako zlatý zub po dědovi. Vyrazil sem tedy směr poušť Siloli. Cestou jsem minul další dvě laguny plné plameňáků, které za ranního rozbřesku tahaly za srdce svoji krásou. U laguny Honda mne zastavilo auto plné turistů, z nichž se vyklubali známí ze Saláru Uyuni. Celé auto ječelo "Paveeeeel" a nastalo objímání. Tedy, oni mne objímali, zatímco já jim čučel přes rameno do auta, zda-li nemají něco k snědku. A jasně že jo. Dostál sem jablka a keksy, což mi zvedlo hladovou náladu, neboť se přede mnou počal vrstvit kopec.
Nepředstavujte si kopec, jako kopec.... prostě takovou tu evropskou cestičku směrem vzhůru, při které praštíte s kolem do příkopy a zvoláte "mohl bych se na to vysrat". Tahle bolivijská šlamastika je většinou písčitá plán o rozloze třeba osmi kilometrů, rozježděná terenními auty všemi směry a vy musíte zachovat hlavu a vybrat cestu. Pravidlo zní "nikdy středem", jinak se utopíte v písku. A tak sem odbočil a jal se drápati nahoru po právé straně pláně. Vyšlo mi to na dvojku. Občas tlačeni, občas pád, ...ale jinak metry přibývaly. Po pěti hodinách sem byl na udávané výšce 4600 a měl být konec. Já ovšem odbočil do soutěsky s myšlenkou, že jde o zkratku a stoupal stále nahoru. Ocitnul jsem se po dvou hodinách zcela mimo všechny trasy a nastoupal k 4800.
Kupodivu, necítil sem nikterak fyzické ani psychické problémy, neboť mne Cimrman stále udržoval ve střehu. Cesta byla tak strašná, že jsem jel krokem. Kdybych kolo vedl, asi bych byl již na vrcholu.., ale člověk se rád veze :-). Když sem dorazil na nejvyšší bod, zatajil se mi dech. V dáli pode mnou se rýsovala poušť Siloli, přede mnou byla Chile i s pohořím a oblak prachu v dali signalizoval auto s turisty ve vzdálenosti přes deset kilometrů.
Zničehonic se objevila dvě auta. Vyskákali francouzi a australani a nastalo focení panoramat a focení mého kola. Počali mi ke kolu nosit oplatky, jídlo a ovoce jako k jesličkám s ježíškem. Já za ty dary samosebou děkoval nastokrát a musím přiznat, že sem si připadal jako na velikonoce. Stačilo jim zpívat "hody hody doprovody " a nechat se uplácet žrádlem. Nastal sjezd na poušť Siloli. Tento zhruba čtyřicetikilometrový úsek je prověrkou stavu mysli (nikoliv müsli), nervů, cyklo-dovednosti a znalosti sprostých slov. Poušť je široká opět kolem pěti kilometrů, stop po autech je milión - asi jako když si stoupnete v České Třebové na překladové nádraží a vidíte tisíce kolejí vedle sebe... a musíte vybrat správně.
Každá z cest, kterou jsem vybral byla absolutní roleta. Jel jsem krokem a občas zapadnul do písku. Snažil jsem se přetlačit kolo na levou stranu, no po kilometru jsem to vzdal, neboť bych padnul vysílením. Přesto jsem našel alespoň jakousi stopu, po které se to tak nějak dalo. S podvečerem ale přišel vichr a zima dosáhla bodu mrazu. Bylo mi jasné, že dnes budu spát na písku. Podařilo se mi najít alespoň trošku závětří, ale byl to boj. Až se jednou budete opravdu nudit a bude čas spravit si náladu, zkuste si ve vichru postavit stan. Garantuji vám, že se strašně nasmějete. A natáčejte to na video s názvem "debil a zbytečná práce"
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 51. - 53.den
Vstával jsem časně .. a takzvaným "huhu" stylem, neboli - byl jsem značně vyhukaný. Po celý proces usínání jsem tělo přesvědčoval, že ráno vyrazíme brzy vstříc lodi... a při nočním čůrání proti vichru jsem o tom ujišťoval sám sebe. Huhu jsem tedy rychle vyrazil ze stanu a rychle zase zalezl. Venku se totiž ženili čerti. Teď pozor! To je takové pořekadlo ohledně špatného počasí. Nerad bych, aby si někdo.. třeba z Prahy.. myslel, že byla před mým stanem svatba a že jsem tím pádem strávil půl dne na veselce.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 48. - 50.den
Déšť mi šustil o stan.. ..no nebyl to déšť, bylo to jen takové lechtání. Už jsem se bál, že začíná obávaná plískanice a chujovo, které se má vynořit za každým rohem. Zapelešil jsem se tedy do neskutečně teplého spacáku, kvůli kterému povraždili snad dvě generace hus a podřimoval, dokud slunce kolem deváté ranní nešimralo. Takhle mi to radili místní. Počasí je tu natolik ošidné, že když si myslíš, že to stojí za prd.. tak dělej co zrovna děláš a zůstaň kde zrovna jsi... ono to přejde. Ještě že tohle pořekadlo neznají u nás doma. Většina chlapů by zůstala v hospodě, být by se na ně pouze vysrala moucha.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 45. - 47.den
Ihned po probuzení.. ..vyčuraní, snězení oplatku a poleptání žaludku jahodovým sirupem zahlásilo moje tělo stav nouze, neboli potřebu odpočinku. Nedbal jsem výstrah a vyrazil na krátkou čtyřicetikilometrovou etapu do města Coyhaique, které je vlastně hlavním městem zdejší Patagonie. Tahle v uvozovkách krátká etapa mi ale vzala poslední zbytky sil. Motal jsem se po cestě jako opilec, byl jsem sám na sebe protivnej.. což je vlastně div světa a očima jsem připisoval kilometry. Ty se připisovaly opravdu skvěle, neboť cesta vedla pořád nahoru a já si tak poklusem hlemýždě mohl prohlížet malebnou krajinu. Alespoň že tak.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 42. - 44.den
Rozpolcená a přerušená dřímota u dědečka na statku.. ..měla za následek dnešní celodenní únavu, kdy tělo před každým kopcem zvedalo červený prapor a hlásilo stav nouze. Důvodem přerušeného spaní byl náhlý ruch kolem mého stanu uprostřed široširé tmy. Když jsem vykouknul ven, stáli před stanem dva. Beran a pes.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 41. den - Dnešní etapa měla být ..
.. ultra důležitou, chyběl mi jen osmdesáti kilometrový úsek, abych se napojil na svoji cestu snů, na cestu, kvůli které jsem vůbec do této řiti vyrazil.... Carretera Austral, neboli cesta odnikud nikam v posledním ráji světa. Myšlenka, že dnes stanu na téhle šotolinové a kopcovité potvoře mě motivovala natolik, že jsem ani neposnídal. Nacpal jsem si plnou hubu sušenek a vyrazil do prachu cesty. Většinu kilometrů jsem měl vedle sebe řeku Futaleufu, neboli Futu, neboli Fú. Takhle ji tady říkají všichni a většina z těch, kteří se odvážili ji sjet na raftu se u vyslovení jména Fú navíc ukloní. Měl jsem to štěstí prodrat se lesem do míst, kde má řeka tu největší obtížnost a slyšet řev chlapů..., kterak sjížděli peřejemi na raftu. Nevím jestli řvali zděšením, nebo štěstím, že to mají za sebou... ale já byl rád, že jsem na cestě a ne ve člunu.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
2+kk s královskou rozlohou a potenciálem rozšíření o půdní prostor
Šamotka, Rakovník - Rakovník II
4 390 000 Kč
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 726x