Somewhere in England (8.část)

Došel jsem až na pobřeží, kde mě překvapil mohutný vrak lodi ležící na boku. To jsem ještě nevěděl, že se jedná o trajekt Riverdance. Nalevo se tyčila do výšky rozhledna a ruské kolo s horskou dráhou.  Přede mnou bylo molo NORTH PIER se sluneční terasou, kde se opalovali lidé a k tomu jim na klavír hrál pianista.

Tyhle koně za to umí vzít.Jakub Kadlec

V tu chvíli se mi v hlavě vynořila vzpomínka na zábavní park s padákovou věží na CONEY ISLAND. Pomalu jsem prošel molo a sešel z promenády na pláž, brouzdal se pískem a užíval si ten příjemný pocit. Došel jsem skoro až k budově rozhledny. Na jednom z domů se utábořili ptáci, scéna jak z hororu od Hitchcocka. Radši jsem rychle překonal koleje, po kterých jezdili podivné tramvaje. Některé byly dvoupatrové, některé bez střechy, jiné ve tvaru lodi. Dle mého je nikde jinde neuvidíte, stejně jako večerní světelnou show, kdy se rozsvítí celé město a desetitisíce žárovek.

U vstupu do rozhledny jsem si koupil lístek a pomalu po schodech stoupal k výtahům. Budova byla ohromná, ve třetím patře byl luxusně zdobený taneční sál BALLROOM (něco asi jako čtyři naše LUCERNY) kde tančily starší páry a seděly rodiny s dětmi. Na pódiu u bílých varhan seděl varhaník a hrál k tanci a poslechu. Udělal jsem rychle pár fotek a stoupal do pátého patra, kde byl cirkus, 3D kino, malý autodrom, spousta videoher a to prý mají v suterénu ještě malou Zoo. V údivu jsem se dostal až k výtahům. Tam jsem se dozvěděl, že věž vyhořela a je vyšší než Empire State Buidilng v New Yorku. Přijel výtah a já se jako jeden z posledních nacpal dovnitř.

Po rozjezdu výtahu náš liftboy vysvětloval co uvidíme na té a té straně. Já však viděl jen jediné, velké množství zrezlých nosníku, které byly na některých místech děravé a někde jejich části uplně chyběly. Neměl jsem vůbec dobrý pocit a i když bylo na spodní části věže lešení, určitě ji neopraví než vyjedu nahoru. No nic, stejně neuteču, tak jsem nervózně čekal až výtah dojede a budu moc vystoupit. Od té chvíle jsem se však pro jistotu díval kam šlapu. Když jsem stoupal po točitých prorezlých schodech do nejvyššího bodu rozhledny, došlapoval  jsem zlehka jako baletka. Výhled byl úchvatný, bohužel jsem se však nemohl zbavit pocitu, že když se všechny silnější Angličanky přesunou na jednu stranu, věž se minimálně ohne nebo zlomí. O patro níž jsem však zpozoroval zajímavou věc, místo podlahy tam bylo sklo a pod ním nic, jen hloubka 380 stop. Protlačil jsem se opatrně ke sklu a opatrně jej s nepříjemným pocitem přešel. V tu chvíli jakýsi mladík přiběhl a začal na něm skákat. Nevšiml si asi obkreslené postavy v nepřirozeném tvaru dole na zemi pod námi. Měl jsem pocit, jako když jsem na tenkém ledě. Rychle jsem se sebral, sjel výtahem dolů a vyběhl z budovy ven.

Než jsem došel k zábavnímu parku, minul jsem velké množství hal s různými videohrami, kde se z dospělých stávali opět malé děti. Hlavně tedy z nás mužů. Došel jsem až k bráně a zaplatil vstupné 30 liber. Nejdříve mě uchvátila obří autodráha, ve které jste přímo seděli v autíčku, které po ní jezdilo. Na další dráze jezdili vedle sebe na čtyřech kolejcnicích koně v životní velikosti a vysokou rychlostí po celém parku, jmenovalo se to STEPLECHEASSE. Dívka, kterou jeden mladík přemluvil s tím, že se jedná o romantickou jízdu, si očividně ve vysoké rychlosti žádnou romantiku neužila. Jen křičela a křečovitě se tiskla ke koni. I ostatní měli občas problém se udržet v sedle, zvláště při simulaci skoku přes překážku.

Z pozorování amatérských žokejů mě vytrhl pískot parního minivlaku, na kterém seděli turisté. Za ním se otáčeli páry ve velkých šálcích na podivném kolotoči. Za tyhle atrakce se už nic neplatilo a mohli jste jezdit dokud Vám to žaludek dovolil. Zaujala mě zakroucena modrá dráha s názvem INFUSION nad bazénem s vodotrysky. Vypadala jako klubíčko kabelu. "Na to musím jít." Řekl jsem si. Sedačky byly po dvojicích zavěšené pouze na horní kolejnici, která se kroutila vzhůru nohama, kolem své osy a do různých stran.

Připoutali mě a stoupali jsme nad bazénem vzhůru. Můžu Vám říct, že větší masakr jsem do té doby nezažil (než jsem navštívil Orlando), nevěděl jsem chvílema kde mám ruce, kde nohy a kde je zem nebo nebe. Přetíženi bylo tak silný, že jsem nemohl ani řvát. Za to pán vedle mne ho několikrát statečně překonal a křičel: „FUCK, FUCK, FUCK.“ Cítil jsem se jako prádlo v pračce při ždímání. Přestože to bylo super, už jsem si podruhé infúzi nedal. Mlsně jsem pokukoval po největší a nejrychlejiší horské dráze v Evropě, kde nejvyšší sjezd byl z výšky přibližně 300 stop. Ne nadarmo se jmenovala BIG ONE. Vystál jsem si na tuhle atrakci dlouhou frontu, ale stálo to za to.

Když jsme stoupali na nejvyšší bod sjezdu, říkal jsem si: „Sakra kdy už to skončí a pojedeme dolů.“ Na tuhle jízdu nikdy nezapomenu, to zrychlení bylo neskutečný. Po brutálním sjezdu, kdy jsem měl pocit, že mi vítr utrhne tvář, přišel výjezd nahoru, kde málem vozík vyskočil z kolejí. Pak následovalo několik brutálních sjezdu, otoček a zatáček, kde jsem měl vnitřnosti úplně naruby. Nakonec jsem byl rád, že můžu chodit. Chtěl jsem ještě vyzkoušet atrakci VALHALLA ukrývající se ve skalní stěně s vodopádem. Před vchodem stálo hodně lidí v pláštěnkách, jelikož se tam jezdilo ve vikingských lodích na vodě.

S dychtivým očekáváním jsem nastoupil do lodě plné vody a čekal, co se bude dít. Nejdříve jsme projeli pod vodopádem a stoupali uvnitř skály vzhůru až do malé tůnky. Pak to přišlo, loď se začala pomalu otáčet. „Ještě, že sedím vzadu, nebudu tak mokrej.“ Říkal jsem si.  Jenže ouha, loď se sice otočila, ale pozadu jsme začali někam padat do tmy. Zalila mě sprcha vody a začali jsme se houpat na vlnách. Projížděli jsme ohromnou jeskyní s vikingy a ohni, které nám skoro šlehali do tváří. Následoval další sjezd, jeskyně s horkou párou a nakonec místnost kde sněžilo a byla tam neskutečná zima. Byl jsem rád když jsem z ní vypluli, ne však nadlouho. Kolem nás začali létat šipky z foukadel, různá beranidla, kameny a klády s ocelovými hroty, které nás vždy jen o vlásek minuly. V poslední jeskyni šlehali plameny, které nás sice dost ohřáli, ale neosušili.  Promočen a plný zážitků jsem vylezl z lodi.

Pro tento den toho bylo docela dost, vracel jsem se pomalu k vlaku. To jsem ještě netušil, že ta pravá sprcha teprve přijde.