…právě sedím doma, jelikož jsem se rozhodl, že na školní party nepůjdu, po domluvě s Mambem. Oni mají ted RHAMADAN takže nesmějí jíst ani chodit na party, tak s ním držím basu. Ne nebojte se, nepřecházím na jinou víru. Jen by mě zajímalo kam ted večer zmizel, jsem zvědavej jestli až se vrátí z něj bude zase cítit kuře.
Možná by Vás zajímalo jak dnes probíhalo vyučování. Učinil jsem při něm zásadní objev, který se mi posléze dost vymstil. První dvouhodinovka byla na počítači v systému I-lab. Bohužel se u mě začala projevovat česká povaha a místo toho abych úporně přemýšlel co které slovíčko znamená, použil jsem slovník fungující přes internet, který mám v telefonu. Objev byl tu, nebyl tam jen slovník, ale celý překladač, najednou jako bych ovládl anglický jazyk, všechna slova jsem našel velmi snadno a ze 2% hotových úkolů bylo najednou 15%. Mnul jsem si ruce a říkal si to je paráda, konečně nebudu při gramatice za blbce. Po skončení hodiny, kdy jsem zvládl celou lekci a kousek (mimochodem z celkového kurzu 6%, takže to nedám ani kdybych měl překladač a k němu dvě překladatelky) jsem se vydal na obed. Mistrně jsem již skouknul frontu a vydal se ven na svoji pingpongovou lavičku, počkat až opadne první nájezd na cosi co mělo být pizza.
Svítilo sluníčko a tak jsem si říkal jak je ten svět krásnej. Jak je fajn, když člověk poznává nový lidi a učí se nový veci. Jak to tak bývá vždy když sníte v oblacích přijde někdo a z oblaku vás sundá na zem. Mě zrovna nesundali z oblak, ale pinpongový míček co mě trefil do hlavy byl dost tvrdej, přinutil mě sebrat se a jít zpátky do jídelny na oběd. Fronta už tam nebyla, ale když jsem zatočil za roh, s úmyslem vybrat si z nabídky jídel a příloh, varnice byly prázdné. Tedy kromě nějaké číny, hranolků a zbytku rýže. Dal jsem si tedy všw abych zahnal hlad. Vítězoslavně jsem si nesl toto jídlo ke stolu, bohužel učitel, který dorazil po mě se už musel spokojit pouze s toustem. Tím však začala ta horší část dne, nepočítám-li zásah míčkem. Nejdříve jsem si dal na hranolky kečup, bohužel nebyl nikterak označen. To co z červené nádoby vypadlo na hranolky, bylo tak pálivé, že jsem rychle ponořil vidličku do omáčky. Chtěl jsem si ochladit pusu nečím méně pálivým, bohužel to byl velký omyl. Omáčka byla asi ze stejného vrhu. V tu chvíli, to co jsem si nezvládl spálit kečupem dokončila omáčka
Ještě, že hranolky byly gumový a neslaný, nacpal jsem si je do pusy a použil je jako tampon při operaci. Jídlo jsem postupně zvládl sníst a odevzdal talíř. Našťestí jsem byl vyzbrojen zásobou kapesniků, takže když se mi spustila rýma (bůhví z čeho ta prasečí chřipka je) byl jsem již připraven.
Po výborném obědě jsem se přesunul do naší podkrovní učebny a důverně všechny pozdravil: "Hi, How are you?" Naštěstí tam byl jen Chesus (Kolombie) a Carolina(Španělsko), ostatní se začali trousit ve chvíli kdy jsem vyndaval učebnice a startoval překladač. Bohužel však záhy přišlo velké zklamání. Překladač fungoval výborně, ale jen tam kde byl internet. V naší podkrovní učebne tím, že byla vysoko však WI-FI už nefungovala. Na tyhle situace jsem ze svého života zvyklý, zatvářil jsem se uplně stejně jako ta veverka v ICE AGE, když jí shořel nebo upadnul oříšek.
Bohužel ten den jsem se už nezvládl vyhýbat otázkám učitele tak, aby mě nevybral. Při cvičení "Co si myslíme, že je důležité u našich nejlepších přátel a proč?" to přišlo. Otázka zněla: "Souhlasíte s tím, že vás přátelé nesmí nikdy soudit?" Já se přihlásil s větší skupinou při odpovědi „nesouhlasím“, aby si mě učitel nevšiml. Ozvalo se: "Proč si to myslíš Jacobe?" Chvíli jsem na učitele koukal a tvářil se jako, že se jmenuju uplně jinak, v tu chvíli mi však mohla pomoci jen má slovni zasoba a ta zela prázdnotou. Na dně ležela jen věta: "I don’t know."
Nechtěl jsem to vzdát tak snadno když už mě učitel vyzval na tento souboj a tak jsem ze sebe nejdříve vychrlil něco jako: "EEEE AAA OOO" zbývalo ještě říct "I", "U" a byly to kompletní samohlásky. Získal jsem tím sice trochu času, ale celá třída stále s napjetím sledovala co se bude dít. Opravdu se dělo.Vypadlo ze mě něco v tomto smyslu: "Já myslet toto proto, že když já udělat něco moc špatně, přátelé mě za to občas kritizovat." Učitel to kupodivu pochopil a pro třídu už jsem byl nezajímavý. Spadl mi na chvíli kámen ze srdce a v duchu jsem slyšel: "Učit se, učit se, učit se." (doufám že to řekl Komenský a ne Lenin, jinak to přepíšu na "Škola hrou"). Po této zkušenosti už jsem měl celkem klid, jen moje spolužačka z Venezuely, si mě tak divně prohlížela jako kdybych spadl z jiný planety. No co, každý se v šálku čaje s mlékem nenarodil.
