Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Proč nejezdím autobusem na hory

Každý z nás zažil ve svém životě nějaký ten trapas. Jeden z mých největších se stal před několika lety při cestě autobusem na hory. Vyrazil jsem s partou kamarádů na prkno do Alp. Cíl byla Francie a středisko La Norma. Na prkně jsem se teprve učil, ale byl jsem schopný sjet červenou sjezdovku bez pádu. Nicméně do té doby jsem jezdil pouze na Šumavu a ta se s Alpami moc srovnávat nedá. 

Vzpomínám si, když jsem poprvé stál na prkně. Starší model z půjčovny připomínající tvarem rybu toho už hodně zažil. Pro jistotu jsem si tedy prkno nasadil hned na parkovišti u sjezdovky, abych na sjezdovce nehrál divadýlko. Dotáhl jsem vázání a zkusil vyskočit na haldu sněhu oddělující sjezdovku od parkoviště. Šlo to snadno, než jsem při druhém odrazu zjistil, že mám sice na nohou boty i vázání, ale prkno zůstalo na stejném místě, kde jsem si ho nasadil. Šrouby trčely z vázání na mých nohou a prkno bylo plné děr, jak se ti přede mnou snažili je vrátit zpět, kam patří. Po několika pokusech se nám podařilo šrouby do prkna upevnit a mohl jsem již bez problémů jít trénovat na sjezdovku.

Tentokrát jsem však měl úplně nové prkno, kde se tohle nemohlo stát. Stáli jsme v hloučku na místě, kde nás měl vyzvednout autobus a řešili, jak to bude v Alpách vypadat a jak dlouhá bude cesta. Za chvíli přijela nová Karosa a usměvavá delegátka nám oznámila, že autobus má lůžkovou úpravu. Díky tomu bude cesta komfortní a všichni se vyspíme. To jsem ještě netušil, co za odpočinek mě čeká. Nálada v autobuse byla veselá, hráli jsme karty a vyprávěli si různé historky z cest, bez problémů jsme projeli hranice a vše vypadalo v pořádku. Po několikahodinové jízdě nám delegátka oznámila, že za pár minut zastavíme, aby bylo možné autobus upravit do lůžkové úpravy.

Zastavili jsme na čerpací stanici, kde všichni museli vystoupit, řidič nás nechal venku a zavřel dveře. Z autobusu se začalo ozývat skřípání, vrzání a série dutých ran, jako když za dveřmi někdo do něčeho tluče velkým kladivem. Netrvalo to ani patnáct minut a řidič vylezl zpocený z autobusu se slovy: „Konečně to je hotový.“ Všichni dychtivě nalezli do autobusu a hledali svá sedadla. Jenže sedadla tam nebyla. Tedy byla, ale vypadala už úplně jinak, po obou stranách autobusu z nich byly složené dvě rovné palandy, které se táhly od začátku až ke konci. Nikdo si nevěděl moc rady, jak se na téhle posteli spí, když , kde je konec a začátek.

Naštěstí nám to delegátka vysvětlila: „Lehněte si tam, kde jste měli svá místa.“ Pořád mi nešlo do hlavy, jak se vejdeme vleže do prostoru, kam jsme se skoro nevešli ani vsedě. Na můj dotaz: „Kam dám nohy.“ Odpověděla: „Natáhněte si je před sebe, ti co seděli před vámi, budou mít své nohy proti Vám. U Vaší hlavy, budou mít zase hlavu ti, co seděli za Vámi.“ Byla to velmi zajímavá lidská stavebnice, trochu mi to připomínalo „Dvoušroubovici DNA“ z legendárního animovaného seriálu „Byl jednou jeden život“.

Po chvíli jsme se konečně všichni naskládali na palandy a autobus mohl vyrazit z parkoviště. Po první zatáčce něco klaplo a část „postele“ s kamarádem nade mnou se uvolnila. Její konec dopadl na mé holeně.  Pocítil jsem prudkou bolest. Dala se srovnat jen s tím, když Vám na kole sklouzne noha ze šlapky a ta se Vám zakousne do stejného místa. Nohy jsem cítil, tedy cit v nich, takže přeražené nebyly. Určitě chápete, že po této zkušenosti i když se podařilo sedadlo opět zajistit, jsem již ztratil veškerou chut pokoušet se o spánek.

Vzal jsem si tedy žvýkačku a přemýšlel, jak vydržím až do rána na tomhle místě připomínajícím galeje. Po hodině klidné jízdy se mi začaly klížit oči. Pro jistotu jsem potmě vyndal žvýkačku z úst, abych se nezadusil ve spánku. Zabalil jsem ji do kapesníku, který jsem vložil do kapsy. Rozepnul jsem si trochu kalhoty, aby mě netlačily a po chvilce usnul. Nespal jsem moc klidně, pořád jsem se převaloval (hlavně v zatáčkách). K ránu mě probudilo ostré světlo v autobuse a hlas delegátky, že budeme zastavovat, abychom z paland udělali zase sedadla. Venku byla ještě tma a na čerpací stanici kde jsme zastavili pořádná zima a spousta sněhu.

Nasadil jsem si boty a rozespalý jsem se soukal uličkou v autobuse ven. Všichni na mě koukali a někteří se i začali nahlas smát, nechápal jsem proč. Zpočátku jsem tomu nevěnoval pozornost, ale když jsem se konečně dostal ven, začal jsem zjištovat co není v pořádku. Podíval jsem se na své kalhoty a v tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Nejenže jsem si je zapomněl zapnout, ale při mém nočním převalování se nějakým záhadným způsobem dostala žvýkačka z kapesníku a kapsy ven. Bohužel se dostala přímo na mé kalhoty a to přesně tam, kde je rozkrok. Díky mému nočnímu převalování se doslova rozpatlala tak, že vzniklá skvrna se zbytky žvýkačky vypadala jako něco úplně jiného.

Hlavou mi proběhla myšlenka, že se do autobusu už nikdy nevrátím a radši zahynu někde v závěji. Usilovně jsem přemýšlel jak se žvýkačky na kalhotách zbavit. Rychle jsem vběhl na pánský záchod do kabinky. Snažil jsem se toaletním papírem a rychlým třením látky o sebe dostat žvýkačku dolů. Bohužel díky nízké zástěně umístěné ve vzduchu, bylo vše slyšet a částečně byly vidět i mé pohyby při pokusu zbavit se prokleté žvýkačky. Pozdě jsem si uvědomil, že pro příchozí, kteří nevidí oblast, kterou jsem se snažil vyčistit, znamená má činnost jediné. On sem snad šel dodělat to, co v autobuse nestihl.

Když mi to došlo, myslel jsem na to, že se z kabinky radši protáhnu záchodovou trubkou než, abych vylezl ven a nastoupil do autobusu. Přemýšlel jsem co teď, náhradní kalhoty mám dole v kufru, tam se nedostanu a z autobusu mě skoro všichni viděli. Sebral jsem tedy všechnu svou odvahu a prošel mezi účastníky zájezdu doprovázen jejich pohledy až na své místo. Naštěstí na sedadle na mě nebylo tolik vidět a po chvilce zájem o mě opadl. Jen můj kamarád se divil, proč mu nechci půjčit svůj časopis, který mám na klíně, když ho nečtu.

Autor: Jakub Kadlec | sobota 28.12.2013 17:59 | karma článku: 22,59 | přečteno: 3551x
  • Další články autora

Jakub Kadlec

Tati, ten pán je tlustej

Když tuhle větu vykřikla moje šestiletá dcera ve vagónu metra na adresu mladíka dojídajícího jakýsi burger a sedícího přímo naproti nám, nevěděl jsem v prvních chvíli, co na to říct.

2.6.2017 v 6:00 | Karma: 28,16 | Přečteno: 1540x | Diskuse| Cestování

Jakub Kadlec

Bojler

Visel tam v koupelně na zdi s nafouklým břichem a kapala z něj voda. Vypadalo to, že každou chvíli vybuchne a sto litrů vody probudí všechny sousedy pod námi.

19.5.2017 v 6:00 | Karma: 16,22 | Přečteno: 458x | Diskuse| Osobní

Jakub Kadlec

Záhada Holešovického trojúhelníku

Každý zná místo, kde se ztrácejí lidé, letadla a lodě, říká se mu Bermudský tojúhelník. V Praze se o víkendu objevil podobný fenomén a to, co se zde ztrácelo, je až k neuvěření.

5.12.2016 v 6:00 | Karma: 18,07 | Přečteno: 983x | Diskuse| Společnost

Jakub Kadlec

Kafe v metru? Už nikdy!

Obrovská hnědá skvrna ve tvaru Afriky se zvětšovala a lidé kolem mě těžko skrývali smích. "Chcete půjčit kapesník?" Ozvalo se vedle ve chvíli, kdy jsem v duchu proklínal sebe i svůj nápad.

21.11.2016 v 6:00 | Karma: 28,63 | Přečteno: 3397x | Diskuse| Cestování

Jakub Kadlec

Veřejné bruslení

"Podržíš mi prosím křížky?" Věta, kterou začínaly ty nejvtipnější momenty z bruslení v zimě na ledě.

14.11.2016 v 6:00 | Karma: 16,97 | Přečteno: 463x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince

8. června 2024  23:01,  aktualizováno  9.6 12:41

Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři

10. června 2024

Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...

Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti

9. června 2024  20:29,  aktualizováno  10.6

Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...

Televize zdraží, shodla se vládní koalice. Naopak opozice chce poplatky zrušit

15. června 2024

Premium Vláda chce od ledna zdražit koncesionářské poplatky. Za Českou televizi by lidé nově platili 150...

Zabalila příruční zavazadlo a odjela do Dubaje. Dnes tam prodává reality

15. června 2024

Premium Pořídit si byt v Dubaji? Tak to je lehčí, než si možná myslíte. Veronika Plichtová studovala v...

„Útěk před woke epidemií“. Do Ruska se vracejí lidé ze Západu, někteří zůstávají

15. června 2024

Premium Navzdory pokračující agresi vůči Ukrajině do Ruska stále cestují občané západních zemí. Někdy jsou...

Jednejme s Ruskem, zaznělo na summitu o Ukrajině. USA hlásí další finanční pomoc

15. června 2024  8:47,  aktualizováno  19:55

Sledujeme online Zástupci desítek zemí světa se v sobotu sešli v luxusním resortu nad Lucernským jezerem ve...

Agáta Hanychová: Nikdy jsem na nikoho nespoléhala. Sebe i svoje děti uživím sama
Agáta Hanychová: Nikdy jsem na nikoho nespoléhala. Sebe i svoje děti uživím sama

Zdá se, že se Agáta s ničím nemaže. Na první pohled ji nerozhodí žádný hejt, ani bývalí partneři, se kterými se dlouho soudila o rozložení péče o...

  • Počet článků 48
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 775x
Rád bavím lidi a užívám si život takový jaký je. Moje vášeň je cestování a poznávání všeho nového.