Krátký příběh o tom jak jsem dostal metrákový betonový truhlík doprostřed náměstí a našel placené parkoviště za 6 korun.
Hodinová sazba na nejlevnějším placeném parkovišti v ČR, které znám.Jakub Kadlec
Tento týden jsem při pracovní cestě zavítal do Strakonic a započal každodenní rituál s hledáním místa na zaparkování. Po delším kroužení, v přilehlých ulicích kolem náměstí, jsem narazil na malé placené parkoviště, kde se mi podařilo zabrat poslední volné místo. S úlevou jsem vystoupil z vozu a šel pro parkovací lístek. Nevěřil jsem však svým očím. Místo standardní ceny v Praze (která je 30 až 40 korun za hodinu) po mně chtěli neuvěřitelných 6 korun. Musel jsem pořídit fotografii jako důkaz, protože to mi v Praze neuvěří.
Přemýšlel jsem kolik stálo parkovné před 15 lety, kdy jsem na nedalekém Velkém náměstí předvedl svou scénku s truhlíkem. Bylo tehdy rozdělené na dvě části, horní část sloužila po celé své délce jako parkoviště a spodní pro průjezd náměstím. Obě byly oddělené pouze bílou čárou. To jsem si tehdy myslel.
Byl jsem mladý a nezkušený řidič, takže nebylo divu, že se mi ve vypůjčeném vozidle značky Škoda Favorit stávali dost zajímavé věci. Už zaparkovat pro mě byl tehdy vrchol řidičského umění. Není proto divu, že když jsem odjížděl dostal jsem nápad jak si výjezd zjednodušit. Rozhodl jsem se místo couvání a objíždění celého náměstí, jen přejet bílou čáru před vozem a odbočit do svého směru.
Svůj nápad jsem také ihned zrealizoval, bohužel auto začalo při rozjezdu klást mě neznámý odpor, ačkoliv ruční brzda byla v pořádku. Naštěstí ihned po zatočení doleva odpor ustal a já se v klidu rozjel pryč z náměstí. Nechápal jsem proč na mě každý civí a ukazuje za mé auto, než jsem se podíval do zpětného zrcátka.
V tu chvíli jsem zbledl, protože přímo uprostřed jízdního pruhu stál za mým vozem metrový betonový truhlík plný květin, který jsem předtím neviděl. Zastavil jsem a pustil výstražné blinkry. S velkou potupou jsem spěchal k truhlíku s tím, že jej rychle odsunu zpátky na své místo. S betonovým truhlíkem však přes veškerou moji snahu nešlo hnout, měl snad metrák. Favorit sice neměl moc koní, ale ukázalo se, že přední nárazník ve spojení s motorem je o dost silnější než já.
Za smíchu a povzbuzování okolo jdoucích jsem s vypětím všech sil a po malých kouscích dostal květináč až na původní místo. Až teď jsem si všiml dlouhé řady stejných květináčů, které jsem přes přední část vozu při rozjezdu neviděl.
Za potlesku přihlížejících a červený jako rak jsem nasedl do svého bledého vozu s pražskou poznávací značkou a rychle mizel do nejbližšího servisu vyměnit přední mlhovky, které jsem díky svému kousku rozbil.
