Znáte ty dny, kdy nestíháte vůbec nic? Co se asi stane, když se cíleně rozhodnete něco nestihnout v nabitém pracovním dni? Bude den horší nebo lepší? Potkáte zajímavější lidi? Zažijete jiné věci? Vyzkoušel jsem to a doporučuji, začnete vnímat lidi, místa, věci i čas jinak a strach z něj zmizí. Někomu stačí jeden pokus, někdo potřebuje delší trénink, ale rozhodně to stojí za to. Nenavádím Vás k žádné rebelii nebo státnímu převratu. Zkuste si jen malý pokus při ranním sprintu na zastávku nebo stresu v kolonách, zkuste zpomalit nebo zastavit, usmát se a říct si „dneska to nestihnu, je to přeci můj den“.
„Prostě to nestihnu, nezblázní se to. Co se může stát?“ To mě napadá, když trčím v pondělní zácpě na Strakonické v autobusu MHD. Za několik minut jsem měl vyrazit z Florence do Brna. Kolona se nehýbe a někteří nervózní řidiči přejíždějí zákazem vjezdu na cyklistickou stezku a podél břehu Vltavy po ní uhánějí vstříc ušetřené minutě. Přemýšlím, zda projektanti počítali s tím, že po jejich stezce místo kol budou jednou jezdit „jeepy do divadla“ i za cenu, že se s nimi utrhne břeh. V hlavě se mi vynořilo slovo „kolonizátor“ a získalo nový význam. Ne já to rozhodně nejsem, využívám dnes výhod kombinované dopravy. To znamená do školky autem, pak zaparkovat na náměstí přeskočit na autobus, z autobusu do metra, z něj pak zase na autobus a nakonec šalinou (ano jedu do Brna) ke klientovi.
Ačkoliv bych měl propadat panice, protože i kdyby za volantem seděl pilot formule 1 tak bych to už nestihl, jsem v klidu. Prostě jsem si jen s úsměvem řekl, že to vlastně stihnout nepotřebuji a nechci, je to přeci můj den. V tu chvíli se můj pohled na čas změnil. Zbavil jsem se strachu z něj a stal se jeho pánem. Místo toho, abych se cítil jako uštvaný běžec, který nestihne doběhnout do cíle, jsem najednou opět na startu s nekonečným množstvím času a výběrem tratě. Je to jako v počítačové hře, když získáte extra život.
V klidu vycházím po schodech z metra na autobusové nádraží. Dívám se na hodiny, mám ještě minutu, abych stihl můj autobus, odjel s ním do Brna a byl tam dřív. Jenže já to dnes nestihnu. Najednou mám půl hodiny do odjezdu a to ještě netuším, kolik času získám a co všechno dnes stihnu udělat díky tomu, že v posilovém spoji není WI-FI ani káva zdarma. Dnes prostě nestíhám a je to fajn.
