Velikonoce nejen v kuchyni

Svátky se blíží, ač pořád zrazuje počasí - nějak se nedovedu srovnat s tím, že je už konec března, pořád se cítím tak maximálně na únor - kde já letos najdu kopřivy do nádivky?

 Asi se budeme muset spokojit s bylinkami z hyper-super nebo z mrazáku. Aspoň jarní cibulka, celerová nať, petrželka, v květináčku je i majoránka, oregano-dobromysl, jen ty kopřivy nebudou...přidám trochu špenátu.

Někdy hledám velikonoční naladění na jarmarcích, trzích, velikonočních výstavách a jiných akcích, ale i na ně bylo letos až příliš zima. Viděla jsem jen Dyzajn márket u Národního divadla, který byl mrazivým větrem dosti poznamenán, a nemyslím, že jinde to dopadlo líp.

Z velikonočních zvyků už mnoho nezbylo, snad jen nějaké ty pokrmy a pečivo. Na venku aspoň u dětí ještě občas nějaké koledování žije. Pokud vím, v mém okolí se lidovým zvykům nikdo moc nevěnuje, ve městě na to nejsou podmínky a církevní tradice dodržuje hrstka lidí. Muži mladšího až středního věku nezřídka považují  "pomlazení" vyšleháním za společensky neúnosné a koledování za trapné - uplést pomlázku ze šesti pramenů ani neumějí.

Sama pamatuju ještě před 25-30 lety, jak to chodilo v městě bižuterie. Koledování se odbývalo spíše mezi známými a mladé dívky i ženy poměřovaly podle počtu koledníků svoji oblíbenost. Byla to příležitost, jak obnovit pozapomenuté vztahy, navázat nenásilně na minulá přátelství.  Však to bylo v době bez mobilů a FB, osobní kontakt nešel jinak nahradit.

Hned první Velikonoce po svatbě jsem se poučila, že musím být na pomlázku připravena jednak od rána, jednak s nějakou flaškou alkoholu, pečivo ani vejce dospělí koledníci nečekali... Mužům se tam na Zelený čtvrtek dávaly jidáše, čímž se jim připomínalo, že jsou stejně zrádní a proradní a není jim co věřit - tuto novodobou symboliku jsem už jinde nenašla.

Silnější příklon k lidovým tradicím jsem zaznamenala v prvních letech po sametu, kdy se konečně mohla ta symbolika církevní i magická zveřejnit. Velikonoce byly za socíku jen svátky jara, trochu lidové tvořivosti se uznávalo, ale hlavně nic nevysvětlovat - ornamenty však mají zajímavé významy. Z tradic jsem měla ráda to, co přetrvávalo věky - symbol vajíčka, zesílený barvením a malováním, kynuté pečivo zajišťující, aby vše rostlo a pučelo stejně jako to těsto, devatero bylin do nádivky, maso mláďat, prostě posilování plodivých sil všemi způsoby. K tomu patří i setkání širší rodiny a společné pojídání barveného vejce. A muselo vždy být něco nového na sebe, aby člověka beránek nepokakal :) Stačily i ponožky.

Více o mých velikonočních receptech je zde. K tomu pečené sele, tele, jehně... Chutné Velikonoce!