Po týdnu bez možnosti něco uvařit dostávám absťák. Jak moc pro mě znamená vaření, jsem si znovu uvědomila právě v minulých dnech, kdy místo domluvené ambulantní léčby mě postihla málo čekaná hospitalizace. Symbolicky to padlo do končícího postního období.
Krom všech ostatních nepříjemných nevýhod jsem najednou ztratila okamžitě vliv na to, co budu jíst a kdy, musela se přizpůsobit cizím chutím či spíše nechutím.
Zaskočilo mě, jak jsem nelibě nesla divný čaj, obyčejnou polévku, jak mi přišla omezující dušená mrkev a škrobovité omáčky. Rozum mě krotil, snažil se vysvětlit, že tam nejsem kvůli jídlu, že na tom nezáleží, že se mi nic hrozného neděje a koukám to přece vydržet - vše marno. Jídlo bylo celkem čerstvé, nic viditelně závadného - jen takové jalové a bez chuti. Pocit omezení přetrvával, snad mi vadila i ta ztráta suverenity. A ztráta soukromí, která je v takových případech vždy hodně citelná.
Přišla jsem zároveň o možnost jakékoliv tvořivé činnosti, kterou pro mě vaření znamená: z jednotlivých substancí stvořit v hrnci zcela novou kvalitu, odhalit její tajemnou chuť, zvýraznit ji a podpořit dalšími přísadami a vše v co nejlákavější sestavě naservírovat svým blízkým a navíc od nich inkasovat i upřímnou chválu. Bez všech těchto pozitiv se mi zdál život krutě ochuzený!
Naštěstí to skončilo a přede mnou jsou Velikonoce a já si hned navymýšlela plno záminek k pořádnému vaření - tedy pár návštěv. Nejradši bych navařila a napekla asi tak desetinásobné množství jídel, než se vůbec dá sníst, ale to je právě ten absťák, nevím, co vybrat dříve. Vždyť jsem chtěla ještě slaný koláč se syrečky, bramborové šišky, žemlové knedlíky, knedlíčkovou polívku, domácí paštiku, masovou roládu nebo spíš nádivku? Pořádný cheesecake, nebo čokoládový, ale třeba i ten ořechový dort s ganache, zaujal už dříve čokodort s červenou řepou, to musím určitě zkusit, i na brownies by mohlo dojít, receptů mám nekolik, nebo nachystám jen čokofondue? Mrkvový dort s tvarohovým krémem nebo dýňové muffiny? Slané tvarohové knedlíčky, bramborový salát, telátko nebo selátko, případně králíka? A pomazánku z avokáda, z vajec nebo tradiční vajíčkovou tlačenku? Plněné žampiony nebo rajčata? Stihnu ještě namnožit dost kvásku na domácí chléb? Jak říkám, mozek pracuje naprosto v šíleném režimu - musím ty nutkavé představy zkrotit a vybrat z nich rozumné velikonoční menu.
Zatím jsem dnes upekla jidášky, jsou i v receptech na Oně. Mazanec tedy už vynechám. Zítra začnu pracovat na nádivce - hlavičce. Ale telecí hlava v ní nebude, kousek telecího však ano. Telecí k pečení totiž už mám doma. K jídlu bude ten syrečkový koláč. Dojde i na bramborový salát, neměli jsme ho od Vánoc, stejně jako bílou klobásu, které dává můj hlavní strávník přednost i před kachnou. S moučníky ještě nejsem zcela rozhodnutá, ale čokoláda v nich chybět nebude.
Snad při tom zmučené chuťové pohárky zase uchlácholím a nabažím se vaření tak, abych byla schopna zas normálně myslet i na důležitější věci, jsou-li jaké :)
