Moje zavařovací sezóna

Letos mě sice nepotkala nějak významná nadúroda plodin, ale přesto jsem zažila neobvyklou zavařovací sezónu.

Začalo to letním rybízem od kamarádky. Červený jsem letos vařila à la brusinky bez míchání, černý jsem zase jen promixovala s cukrem v poměru 1:1 na výborný džem bez vaření a zbytek jsem použila na koláče, které jsem uložila do mrazáku.

Dostala jsem i pár mirabelek, z nichž jsem vloni vařila úspěšnou ovocnou hořčiči. Kvůli úspoře času jsem je zatím jen povařila a vybrala pecky a směs dala mrazit.

Pak se objevily švestky, a já zrovna narazila na zajímavý recept na švestkovou čokoládu či "nutelu" či švestkočokoládovou omáčku, názvy jsou různé - recept se již otočil internetem před skoro pěti lety, ale tato vlna mě minula. Zvědavost mi nedala a hned jsem jednu menší várku vyzkoušela. Postup jsem si trochu zjednodušila a vylepšila čokoládou. Hm, chutnala skvěle, tak jsem pojala plán ji navařit i do vánočních dárků.

A pak přišel ten hlavní impulz, pozvání do Dobrého rána právě se zavařováním. Nejprve jsem horečně přemýšlela, co asi tak zajímavého dokážu předvést, jak všechno zorganizuji a nachystám, abych ten úkol zvládla se ctí. Pozorně jsem prošla aspoň několik starších pořadů, abych viděla, jak to všechno probíhá, jaké jsou ve studiu podmínky, co je třeba mít s sebou či na sobě a tak. Dala jsem dohromady nejdřív nějaké nápady a vybrala z nich pět, pak začala sestavovat itinerář, seznam surovin, seznam vybavení, radit se o konkrétních věcech nebylo moc s kým.

Do toho jsem ještě zavařovala větší várku švestkové čokolády, protože se ještě jednou objevily levnější švestky - a dobře jsem udělala, pak s nimi byl už konec. Jenže mi to zase vzalo nějaký čas, celkem ho na přípravu bylo jen osm dnů - ale aspoň jsem si nový recept ještě vyzkoušela.

Pak jsem chystala paštiku, aby byla proleželá a abych měla aspoň něco na ochutnání, čerstvě zavařené pokrmy přeci hned dobré k jídlu nejsou. Ta švestková čokoláda je dobrá hned - ale jak ji podávat? Den předem jsem napekla kefírové lívanečky, to byla dobrá volba. A ostatní se holt ochutnávat nebude, jen vše ukážu. Marinovala jsem lilky, vařila hrušky ve víně. Recepty i průběh vysílání najdete podrobněji zde. Byla to hodně zajímavá, ale taky náročná zkušenost.

Chuť zavařovat jsem měla i dál - jenže zatím nebylo co. Chtěla jsem si naložit ještě nějaké lilky nebo orientální cuketu, ale ve víru dalších povinností jsem se už k žádným plodinám nedostala. Zatím jsem vyzkoušela jen solený karamel, na ten jsou suroviny stále - není to špatná sladká omáčka na moučníky. Dává se dvojnásobek cukru než šlehačky, tedy hrnek cukru s několika lžicemi vody se svaří na karamel. Pak se do něj lije horká smetana a na malém plameni se stále míchá do hladka, nakonec se trochu osolí, asi tak půl lžičkou soli. V tom se recepty dost různí, ale aby byla sůl maličko v chuti znát, chce to asi zkusit. Vzhledem k teplotě ochutnávat moc nelze :)  Nyní karamel testuji. Má vydržet několik týdnů. Budu ho vyrábět víc až během prosince.

I na další zamýšlenou dárkovou komoditu je ještě čas, jakékoli sušené ovoce v alkoholu stačí nechat rozležet měsíc.

Třeba nějaké plodiny do mé kuchyně dorazí, abych si ještě nějaké zavařování užila. Houby jsem dala podušné zmrazit, zbytek se snědl.

Máte-li ještě před zimou náladu strčit něco do sklenice, možností je dost. Hlavně však podle mého názoru nemá smysl zavařovat s konzervanty a jinými umělotinami, výhodou je spíš to, že víme, co jsme do sklenice dali.