Co odhalilo vítězství konzervativců v Anglii kontinentu ? Je to není - nebo není cesta. Cesta to jistě je a bude slavit úspěch - uvidíte. Protože je to cesta pravdivá. Venkoncem vždy nejtěžší a o to radostnější.
Za otce konzervatismu je považován Edmund Burke, který stojí za větou . „ Zlu k vítězství stačí, když slušní nedělají nic“. Duch Burkeho se musí radovat, protože i poselství této věty bylo jedním z toho co dovedlo konzervativce k největšímu vítězství od vlády Margareth Thather. Vládě, která dala Anglii ( a nejen Anglii, protože bez politiky Margareth Thather a Helmuta Kohla by se jistě nepadla Železná opona) na dlouhou dobu řád a směr.Pravda vše na zemi má nějaký „poločas rozpadu“ , který jistě nazrál a díky Anglii a jejímu vzkazu unylosti Evropy se vše pohne dobrým směrem – věřím tomu.
Pro mne je dění za Kanálem známkou toho, že vše se hýbe, že jsou na světe lidé, kteří si uvědomují jedno – že bez práce nejsou koláče. A že není běžné, aby lítali pečení holubi do huby. Tomu vesměs uvěřila současná Evropa a ta za bývalou Železnou oponou zvláště, Česko nevyjímaje.
Naše politická scéna – komplet celá – se předhání v tom kolik z Bruselu přiteklo a kolik ještě přiteče. Ostatně současný premiér na toku těchto peněz respektive na organizaci toho toku postavil svou, nejen politickou, ale vzhledem ke stavu svého impéria i existenční motivaci. Že se jedná o „hlíněné nohy“ se ukazuje už více jako dva roky. To, že to jeho voličská základna nechápe je neštěstím nás všech, kteří mu to platíme.
Víte já jsem tak nějak záhy v životě zjistil, kdy mi ve 26 letech umřel otec a o sedm let mladší bratr právě nastoupil na vysokou školu, že očekávat od života mohu jen to co mohu očekávat od sebe. Není dne abych na otce nevzpomněl a jeho výchova a příklad vztahu zejména k práci mi dala svobodu, kterou mám dnes. Mám dvě firmy, kdy žádná nikdy nikomu nic nedlužila a nikdy dlužit nebude, protože dluh je ostuda a s ostudou slušný žít neumí.V padesáti šesti letech mám jednu 12letou dceru, která z vlastní iniciativy hraje na dva nástroje, maluje, chodí na dva jazyky a ze společné iniciativy plave a lyžuje, protože je potřeba ukazovat cestu a vědět, že život a pobyt na zemi je lepší pro ty, kteří vnímají plasticitu života a nikoliv život jako kámen na noze.To, že jsem si zvolil dobrou cestu mi došlo, když moje „vyženěná“ dcera v jejich 33 letech mne požádala, zda-li by mohla mít mé příjmení. Někdo se pochopení sebe nedočká – já se dočkal.
I proto, že jsem se musel vždy v životě snažit a s životem se musel kolikrát hodně matrovat – jak říkal Bohumil Hrabal, vím že nic není na stálo. Starověké Řecko, pak i říše Římská i Rakousko Uhersko jistě v době své největší slávy věřily, že není „ptáka nad ni“. Prostě uvěřily své jedinečnosti a stávajícímu postavení a přestali být – ostražití. I ten v danou chvíli nejsilnější tvor, když přestane být pozorný je tak prvním krokem k porážce - zániku. Takže já to mám tak, že cokoliv moje oko vidí a cokoliv moje mysl vnímá je v neustálém pohyby a protože zatím neletíme sami na zemi rychlostí světla a čas tedy stále jde kupředu, tak je před námi vše nové. A na nové je potřeba být připraven a to se na mne nezlobte Evropská unie již dávno není, protože jak se říkalo za komunismu - "Víme co bude za dvacet let ale nevíme co bude zítra". :-)
Co bych dělal já, kdybych byl politikem a to politikem země z 10 miliony lidí. Tedy země, která je počtem obyvatel jen o desetinu vetší než třeba Londýn. Napřed co bych nedělal. Nestaral bych se o to jestli zavést či nezavést EURo, protože na světě se s potřebou směny vždy našla forma kompenzace. Nestaral bych se kolik mi kdo dá , ale kolik jsem schopen vyprodukovat. Přeloženo – už v pohádkách dává jen čert a tam je úrok vždy čertovský a buchta v šátku bývá vždy na vítězné straně. Tedy já bych se staral, jak se zařídit tak, abych mohl s tím větším obchodovat a ne jak mu sloužit. Pravda je to o práci přemýšlení a odříkání – a to bolí. Jednoduše nestaral bych se za kolik ale jak, protože abych něco měl musím tu existovat.
Ostatně i konzervativní premier Anglie, který vyhrál Válku a byl za to „ po zásluze potrestán“ nezvolením aby se po šesti letech do úřadu vrátil ve svém vítězném projevu po válce Anglii slíbil „ Krev, dřinu, slzy a pot“. Již málokdo ví, že Winston Chrurchil takto je opakoval slova Theodora Roosevelta , které tento pronesl k námořmím kadetům . Jak příznačné, že to byla slova republikána a nikoliv demokrata.
Chtěl bych se dožít chvíle, kdy se objeví na naší politické scéně někdo kdo bude mít vizi nikoliv pro svůj učet v bance a bude mít schopnost myslet v souvislostech delších než je život a zabezpečení jeho rodiny.
Pěkný Advent Oto Kaděrka
