Ne všem je dáno umřít zdráv. Ne všem je dáno přijmout nemoc a jistě mnoho lidí umře strachem. Strach je stejně jako oheň dobrý sluha a zlý pán.
Já s tou trojicí mám dnes už skoro pět let zkušeností a došel jsem k poznání, že jistě kolem mne je hodně lidí, které ta trojice čeká nebo je možná provází a nebo provázet bude. Sám jsem se s tím i dost pral a život mne s tím sral.
Patřím mezi ty co s prostatou neměli nikdy problém, vše šlo jak mělo nic mne nebudilo, nic mne nepálilo a dotazníky spojené s ní jsem měl na výtečnou. Takže vím, že se můžete cítit náramně a vše náramné není. Začal jsem s PSA někde kolem 4, kdy jsem se stal sledovaným pacientem a dostal jsem se do léčby, která zahrnuje i biopsii prostaty. Po prvotní psychické náloži s tím, že „ho“ asi mám byla biopsie prvním z čeho má člověk strach. Ten strach je spíše z bolesti, ale je. Měl jsem to štěstí, že mne na to připravovala jedna starší a velice zkušená sestra, které jsem po biopsii sdělil, že to podala tak věrně, že ji snad taky má . Nejedná se o nic co by člověk neměl vydržet – takový horší zubař s tím, že akorát se pracuje v opačném otvoru. No sledovali mne další dva roky, zkoušel jsem ledacos, ale PSA rostlo až do hodnoty, kdy mi sdělili, že už žádné sledování mi doporučovat nebudou, takže kudla, vlastně robot. Dostal jsem dost dopředu vědět, že po odebrání prostaty zřejmě neudržím moč a taky, že ten dole bude ukazovat půl šesté. Obě informace nic moc, no co už. Jsem zvyklý k věcem přistupovat aktivně a tak jsem začal zjišťovat jak se vlastně drží ta moč, když ji nebrání v úniku ta prostata. Zaktivoval jsem jednu fyzioterapeutku a ta mi vysvětlila funkci pánevního dna a taky mně naučila, jak tu spíše ženskou část chlapského těla zmobilizovat. Jo cvičte usilovně a pak se třeba budete radovat jako já, který jsem pleny nepotřeboval vůbec. Vše ostatní je věc času ,kdy si zvyknete, že jste tzv.onkologický pacient. Dnes už mám zase své kolo, lyže,tenis,pádlo jako dřív.
Jednu věc jsem si zakázal. A tou bylo shánění informací na internetu, protože internet je nejlepším napomáhačem strachu, to jsem věděl z dřívějška, jelikož jsem měl i lehkou mozkovou příhodu a tam jsem „nevydržel“.
Proč to všechno píšu ? Protože vím, že kolem mne je mnoho lidí, kteří řeší podobné věci, které já už považuji u sebe za vyřešené a jestli jsem něco neměl, tak možnost se s někým, kdo měl stejný problém o věci pobavit, protože doktoři ji zatím měli všichni.
Závěrem snad jen to, že ty tři slova v úvodu jsem už zanesl do knihy života jako další zkušenost.
