Jako celoživotní sportovec a nyní i sportovní funkcionář sleduji co se děje kolem sportu v naší zemí a musím sdělit, že to co jako sportovci zažíváme nikdo nepamatuje. Myslím tím, zejména financování sportu
Moje sportovní začátky a první registrace v tehdejším ČSTV proběhla v lyžování v sezoně 1972-73. Největším sportovním úspěchem pak byla medaile na mistrovství ČSSR v rychlostní kanoistice, kdy při Hargašově memoriálu na Dunaji v době, kdy ještě Gapčíkovo bylo na rýsovacích prknech, jsem byl v maratonu na singlkanoi třetí.
Postupně jsem ke sportování přibral funkcionaření, kdy jsem začal jako pokladník někdy v 16ti letech v kanoistickém klubu.Nyní jsem již 19 let předseda krajského svazu lyžování. Nejvyšší post do kterého jsem byl zvolen byl post vícepresidenta Svazu lyžování ČR. Nechlubím se, akorát předem sděluji, že co budu psát nemám přečtené z novin, ale tak nějak to „žiju“.
Začnu od konce, tedy tím, že politika zcela zlikvidovala férové prostředí sportu, kdy do něj zatáhla moresy – jí vlastní .Tedy korupci, bratříčkování a nedůvěru. Byly doby, kdy sportovní prostředí si mezi sebou bylo schopno rozdělit jakékoliv peníze na základě předem dohodnutých pravidel, které si sportovní svazy navzájem vytvořily a odsouhlasily. Tato léty zaběhnutá praxe byla postupně zcela rozmetána – rozmetána politickou reprezentací, která se postupně neopanovala ve státě řídit zcela vše a to i to čemu vůbec nerozumí tedy sportu. Ano sportovci sdružení v ČSTV, Sokole a Svazarmu tomu svou hrou se SAZKOU hodně napomohli, ale SAZKA byla jen část financování sportu a jistě neměla zásadní vliv na systém distribuce peněz, které do sportu tekly. Sazka byla spíše nástrojem než důvodem, který politici pro své hry kolem sportu zneužili.
Současný stav je zcela žalostný. Sportovní prostředí je po změně zákona o loteriích zcela odkázáno na politická rozhodnutí. Stalo se tak vazalem politiků a jejich her, kdy nejvíce jsou postiženy ty nejnižší patra sportu tedy děti a mládež. Reprezentace a talenty jsou, byť zcela nedostatečně až ostudně , ale jsou nějak financovány. Věřte, že i olympionici si ve valné většině sportů svou přípravu financuji v rozhodující částce zcela samotni.
Na úrovní klubů je financování odkázáno zejména na rodiče, v lepším případě na schopnost funkcionářů za svůj klub podávat granty, žádosti o dotace apod., kdy mnohdy možná docílená částka je zcela neadekvátní odvedené práci – nikoliv v oddíle, ale na vytvoření žádosti. Výzvy jsou velice často vypsány zcela účelově, kdy pokud nemáte zákulisní informace, nejste schopni legislativně se svým klubem či spolkem reagovat. Z posledního týdne bych dal jako příklad výzvu ministerstva ke sportovnímu prostředí, kdy 250 mil se má rozdělit na žádosti „ o údržbu sportovních zařízení“, kdy žadatel může být buď sportovní svaz nebo jeho pobočný spolek. Kdo ví o čem mluvím, tak ví, že je to nesmysl. Já osobně celou věc budu sledovat, kdo se přihlásí. Myslím si, že to bude podobné jako, když byl zákon o fotovoltaice, kdy byli připraveni ti předem informováni. To co se děje na úrovni ministerstev se děje i na nižších úrovních tedy na krajích a městech, zcela podle hesla – kdo koho zná ten čerpá. Já každoročně sleduji výsledky žádostí, kdy ve sportech, které znám a sleduji se nestačím divit, kdo se dostane k penězům.
Použiji jeden případ, který je „učebnicový“, tím je každoroční Velká cena motorek v Brně. Stát pravidelně soukromému pořadateli dá dotaci kolem 100 mil. Kč na soukromý bussines. Argumenty s DPH s útratou diváků jsou pro mne úsměvné. Zkuste se zeptat ve svém okolí a v klubu, kde třeba sportuje vaše dítě jak by naložili s jednou tisícinou tedy 100.000 ? Mnohde by to bylo na roční a někde i delší činnost klubu. Tedy 1000 klubů s dlouhodobou činnosti je zaprodáno třídenní soukromé akci. Zde si dovolím ve spojení s Velkou cenou ještě jednu poznámku, která jen dokumentuje zvrhlost politiků ve vztahu ke sportu. Ministryně Vlády s VIP kartou na krku si chce podávat ruku se startujícími. Já jsem byl jako funkcionář jak na Olympijských hrách, tak na mistrovstvích světa, ale to by mne nikdy opravdu nenapadlo chodit za sportovcem pět minut před startem a mu popřát štěstí v závodě či souteži.
Jo kritiky je už myslím dost a je celkem lehká. Těžší je jak z toho ven. Cesta není jednoduchá , ale je . Prvně se musí vymanit sport z vlivů politiky a hlavně politiků, protože politika je jen výsledkem činnosti lidí – politiků. Musí dojít k podřezání větvě populismu politiků se vystavovat vedle sportovců. Dát sportovcům opět sport do rukou a ne jim jej s rukou brát resp. jim sdělovat jak mají za peníze od státu sportovat. Někteří sportovci potřebují nákladné sportovní zařízení, někteří sportovci potřebují nákladně sportovní vybavení a pro některé je zcela nezbytné uhradit nákladnou přípravu. Každý sport chce své. Nynější stav, kdy stát vám ve „výzvě“ nabízí jednou peníze na stavbu, jednou na vybavení a jednou na přípravu a to obyčejně v jiný čas a dobu než to potřebujete a musíte to vyúčtovat jak chce ten stát je základní nesystémový krok v něčem tak systémové jako je sport. Vše co je financováno z jednoho měšce, který není váš nemůže nikdy fungovat. Tedy musí být vícezdrojové financování – stát ať se stará prostřednictvím sportovních svazů zejména o reprezentaci a fungování systému soutěží a vzdělávání na všech úrovních. Klubová a výkonnostní sportovní činnost ať je financována zpětně z loterií, kdy sportovní svazy např. na základě svých sportovních základen a soutěží dostávají prostředky. Dále ať jsou přijaty zákony o daňových asignacích, kdy každý kladný daňový poplatník dá jistou část na bohulibou činnost a když to bude sport jen dobře. Ať se přijmou zákony, že ze státních prostředků se nedají financovat profesionální soutěže dospělých a uvidíte koliku bude peněz na děti. Nebo vám připadá normální, aby městská a krajská zastupitelstva řešila činnost ligových družstev ? Slyšel jsem-„chléb a hry“ ano jsem pro a ať fandové ze svých daňových asignací financují „svůj“ klub. Možná, že budou i tvrdá jádra fandit tak, aby o víkendech nemusely být ve městech policejní manévry.
Všem politikům napříč spektrem bych vzkázal. Žádné ministerstvo sportu či vládní výbor pod žádným vedením nemůže mít ke sportu vztah jako má sportovec, jeho trenér a sportovcovi rodiče. Žádná politická dohoda a žádný předpis nikdy nenahradí dohodu mezi sportovci, protože sportovní prostředí je to, které se vždy dohodne, protože jen sportovec se dokáže vžit do kůže soupeře a bez dohody není sportovního soupeření, protože bez dohodnutých pravidel není sportovní soutěž a to se týče i peněz ze sportem spojených. A poslední rada je jen SPORT a když k němu dáváte ve svých politických programech přídomek „ pro všechny“ tak je to jen vaše slabost a chtíč se zalíbit „lidem všem“ – což je vaše politická malost – líbit se všem.
Kdyby politici uměli poslouchali tribuny , tak by věděli, že sportovci jsou všichni . Kdo neskáče není Čech…. Kdyby někteří věděli, uměli a chtěli, měli by i voliče.
Sportu zdar Oto Kaděrka LP 2017
