Sport u nás je dnes hlavně administrativní bitva se státem

V době Olympiády je vždy zvýšená pozornost obyvatelstva ke sportu. Ale nejvyšší je vždy aktivita politiků k přání těm, kterým se podaří nějaký úspěch. Politici mají pocit, že toto je ta správná doba se přihlásit ke sportu – není.

Doba působení Andreje Babiše ve vedení našeho státu nenechala za sebou spoušť jen v hospodářství státu. Ve sportu došlo, podle mého soudu k jeho pohřbu. Začalo to vyhlášením, že sport je potřeba finančně centralizovat čímž byl položen základní kámen jeho konce. Centralizované cokoliv je odsouzeno k úpadku z podstaty toho, že když není alternativa tak pak není prostor pro experiment, který je vždy nositelem budoucího pokroku. Do působení Andreje Babiše v čele státu bylo financování sportu vícezdrojové, kdy nedílnou součástí byly finance, které na sport dávali ze zákona loterijní společnosti, tak jak je tomu v mnoha zemích , kde sport je funkční součástí společnosti. Změnou zákona o loteriích, kdy zvláštní zdanění zejména loterií číselných, kdy nejznámější je SPORTKA , převedlo tyto peníze do státního rozpočtu a to včetně zdanění výher každého sázejícího s větším štěstím ,kdy výherce  potká neštěstí ve zdanění výhry.

Takto nabité peníze se mají dostat zpět do sportu a to prostřednictvím „úřadu“, který se jmenuje Národní sportovní agentura. Tento úřad, který čítá do 100 úředníků ze své podstaty nemůže nijak positivně ovlivnit sportovní výsledek jako takový. Důvodem je to, že 100 úředníků nikdy nemůže pochopit podstatu všech sportů v celé jejich rozmanitosti. Stačí se jen podívat na jakoukoliv sportovní „střídačku“ kolektivních sportů, kde je vidět kolik lidí není v dresu těch co jsou na hřišti a přitom jsou součástí sportovního utkání.

Nynější cesta k penězům na sport je dlážděna dotačnímu programy, které vypisuje (obyčejně pozdě) Národní sportovní agentura. Následně sportovní svazy tomuto úřadu, který nemá mimo lidi ani žádnou historii, popisují svou někdy i více než stoletou činnost a dokládají každoročně znovu a znovu, že jsou těmi , kdo sport provozují. Toto se děje na centrální úrovni . Na úrovni krajů a měst ,jelikož zřejmě i hejtmani a starostové si chtějí užít trochu sportovní slávy, velice často ve VIP prostorech na fotbalových, hokejových, tenisových a dalších utkáních. Není zřejmě nad ten pocit, že jsem na ten sport dal prostředky. Nic osobně nedali, jen předali zdaněné peníze daňových poplatníků podle svého uvážení. Oni jsou strůjci podmínek nikoliv sportovci, ti jsou jen vykonavatelé jejich vůle – vyjádřené penězi. Peníze státu se totiž musí vykázat podle jeho zadání a podle jeho pravidel. Nikoliv podle pravidel sportu, kdy každý sport má pravidla psaná a daná a všechny sporty mají i pravidla nepsaná. Ve finále pak všechny úspěchy a všechna vítězství bez rozdílu jsou vítězstvím těch pravidel nepsaných a je jedno jestli jim budeme říkat talent, fištrón, intuice či um. K vítězství a úspěchu nejde nalajnovat cesta od stolu úředníka. To ovšem vlády za poslední dobu nevěděly a až popřely, jelikož ony měly pocit, že kde se dají peníze tam musí být úspěch. Je tedy zajímavé, že přesto prohrály. To je jen doklad toho, že když chceš poroučet všemu a všem obyčejně se zlou potážeš.

A sport to odnáší jako celek nejvíce a i nezvratně. Sport má několik fází, kdy základní dělení vidím ze zkušeností a diskusí s úspěšnými v následujícím. Tři fáze, Naučit se sport, naučit se v sportu Závodit. A vrcholem je pak ve sportu Vyhrávat. Tyto tři kroky mají podle druhu sportů jistou délku, kdy žádná není podle mého pohledu na sport kratší cca 15 ti let od prvních krůčků, kdy na začátku je rodina. Tedy je zřejmé, že žádný úřad není schopen ten sport pojmout ani horizontálně ani vertikálně. K tomu jsou na celém světě sportovní svazy jednotlivých sportů. Které mají i stoletou tradici existence. Tyto sportovní svazy se v systému sportu nastoleném za působení Andreje Babiše staly vrcholem nikoliv sportovní přípravy, ale vrcholem byrokracie, kdy nákup hokejek nákladem je, ale úhrada časomíry už nákladem v daném programu není. Byť obě činnosti jsou nedílnou součástí hokeje.

Osobně teď za náš klub řešíme nákup materiálu, který jsme uskutečnili po připsání prostředků na účet, ale budeme muset peníze asi vracet, protože jsme nepochopili, že máme materiál nakoupit ze svého a pokud nám bude v žádosti vyhověno, že jim to můžeme zpětně jen doložit. To je jen jeden příklad zvrhlosti celého systému.

Sportovní svazy si v novém systému musejí na svou činnost půjčovat, jelikož pokud Národní sportovní agentura je závislá na statním rozpočtu, který je vždy (zejména pro zimní sporty) pozdě. Možná si někdo řekne, že si mají šetřit. Kdeže to nejde, jelikož sport se stal součástí státního rozpočtu a tedy se stal vulgo „rozpočtovka“. A v rozpočtovce platí, že co v kalendářním roce neutratíš to co ? No správně vrátíš.

No a co je další hřebíček do rakve sportu. Bingo energie. Tím, že se slepě řídíme regulacemi z Bruselu tak díky ekonomické zhovadilosti pod dvěma slovy „emisní povolenky“ rázem na zimáku platíte , když to jde dobře, 5x tolik než před Silvestrem. Tedy pokud zrovna zimák nevlastní obec, kdy se to „spláchne“ třeba  s veřejným osvětlením, protože máte dobrou smlouvu se státem... pardon státem vlastněným ČEZem

Vždy si vzpomenu na odluku církve od státu. Církev si taky jede „svoje“ a kdejaký potentát nevynechá možnost se vyfotit s hodnostáři. Možná by stálo za úvahu to pojmout podobně. Jedno však vím skoro jistě, že pokud nedojde k odpolitizování sportu a to jeho zásadní odlukou od úřednictva jakéhokoliv mimo ministerstvo financí tak pravděpodobnost ,že budou naše sportovce plácat po zádech se limitně blíží nule. My jsme totiž přešli na cestu očekávání narození sportovce jako je Ledecká či Sáblíková a současně jsme zavřeli cestu výchovy sportovce v systému jakým je jistě aspoň z poloviny i dnes oslavenci Jaromír Jágr a Kateřina Neumanová, či třeba Roman Šebrle.

Už je to dost dlouhé, ale nejvíce je postižen tím nepochopením ten krok první a druhý. Kdy první je základem tělesné zdatnosti národa a ze závodníků se jistě rekrutují dobří daňoví poplatnící. Jelikož platí jistě, že ve zdravém těle zdravý duch.  Ale mi máme ve sportu spíše politikou dodaný puch.

Prima den a třeba ještě letos něco cinkne                                    Oto Kaděrka