QR kod je snad dnes života mod :-)

Máš-nemáš. Jíš – nejíš. Plaveš –neplaveš. Lyžuješ-nelyžuješ. Cvičíš-necvičíš. Pracuješ-nepracuješ. Prostě s ním můžeš a jinak nemůžeš ? Polož si otázku proč a do života svého skoč :-)

Tak se Svět popral s nákazou. Jak jednoduché a současně prostoduché. Náchylné , staré a nemocné postavil proti zdravým. Moliere to popsal již v sedmnáctém století ve hře „Zdravý nemocný“. Jak se říká, všechno už tu bylo. Nová jsou jen řešení starých věcí. Současný svět, který lze nazvat snad i kybernetickým či snad internetovým má svá řešení starých věcí.

Dnes se dozvíme, že spadl autobus do srázu v Indii ještě dříve, než dopadne. Dříve, když byly jen tištěná média jsme se to ani nedozvěděli, protože aby novináři psali podobní zprávy každý druhý den, protože to je v Asii celkem běžná četnost problémů v hromadné dopravě, tak by to lidé brali jako novinářskou neschopnost být s informací originální. Dnes někde někdo vytře někomu ústa a zjistí, že ten výtěr jeví nějaké známky rozdílné od těch co byly včera a pokud je šikovný v mediálním prostoru, tak druhý dne je na Světě Covid Sars 1 až číslo, které unaví a lidem to začne býti jedno. Tak se vymyslí nový název pro další výtěr chcete-li Delta. Když se ukáže, že Delta je už ohraná, tak se vymyslí nový název Omikron. To je přece takové milejší a jemnější. Pravda musí se tomu dát trochu děje ne nepodobně divadelní hře, která má taky dvě či tři dějství, aby se diváci občerstvili a o přestávce pobavili a mohli se těšit jak to bude dál. Každý imunolog vám řekne, že pokud něco vdechnete tak vydechte -mutaci vdechu ....

Jenže divadelní hra se hraje podle jednou napsaného. Je svým způsobem nekonečně konečná. To se zjistilo, že lidi nebaví. Tak vznikaly seriály, vzpomeňme jak naši rodiče sledovali „Nemocnici na kraji města“. Taky se to ohrálo. Tak se přišlo na to, že je potřeba „nekonečný“ seriál, to lidi baví, že s někým sdílejí něco nekonečného. Tak máme Ordinaci v růžové zahradě.

A teď tu máme ten COVID. Něco co nám tu představu nekonečnosti narušuje, protože se přestalo věřit, že smrt je skutečná. A že je potřeba lidi tou smrtí začít strašit, protože to je něco s čím se dobře obchoduje. Ostatně dětské pohádky jsou velice často o nesmrtelnosti či nedotknutelnosti. Pravda ono je to jednodušší lidi strašit než bavit. To vychází z přirozenosti lidské, která se schovává ze jedno - za emoce. No a ta positivní emoce je jen jedna – štěstí. Všechny další jsou pak negativní, pro připomenutí – hrůza, bolest, hnus, strach a jistě vás napadnou další. No a současný svět je nastaven díky elektronickým sítím tak, že se sdílí zejména negativní emoce. Ono to vychází i z toho, že se štěstím moc pomáhat není třeba a dělit se – no proč ? To když mne opustí partner, spadnu na kole, dostanu špatné hodnocení a nebo mi nedej bože doktor sdělí, že mi něco je – to je potřeba se podělit a ve výsledku poděsit. Dříve, když se ještě lidi mezi sebou bavili, tak si sdělili co a jak je bolí. Když se jednalo o to, že někdo byl sdílnější, tak jste se dozvěděli jak bolí koleno manžela kolegyně. Ne tak nyní, teď když chcete tak sdělíte jak to koleno souseda bolí třeba do „tramtarie“. No a když je soused na „síti“, tak má pocit, že jeho bolest někoho zajímá. A pokud se to celé dobře uchopí tak je z toho pandemie až apokalypsa.

A COVID je dobře uchopen. Je uchopen sdílenou smrtí. Já jsem byl za poslední rok na třech pohřbech a nikdo neměl COVID. Teta měla 91 a přišla si pro ni, kamarádovi selhali játra a další pak spadl v 78 na kolech a už nevstal. A to je v mém okolí všechno. Možná to bude díky tomu, že se pohybuji mezi sportovci a positivními lidmi. Tedy jsem co nejvíce mimo komunitu lidí, kteří se na smrt chystají daleko zodpovědněji než mí známí. Nejezdí na kole, nechodí se psem, necvičí, nečtou knihy, nechodí k doktorovi s každým „prdem“. Sledují statistiky nakaženosti a lidské zkaženosti a snaží se být „in“. Já jim to všem nezávidím, ale nechápu jedno. Proč dva roky po tom co to začalo a ukázalo se lidsky i statisticky, že – lidově řečeno – proti větru se nečůrá, kdy už i lékařská věda se kloní k názoru, že promoření chřipkou je nejlepší ochranou proti ní, jsou zdraví vkvalitě veřejného života znevýhodněni. Mám za to, že i ten zdrobnělý Omikrom, který je podle všeho ve všem a všude je tak nakažlivý a životu nenebezpečný, že projde – a bude.

Vrátím se ke QR kodu, který se stal vstupenkou do negativní komunity, která podlehla víře v to, že smrt není. Přiznám se, že jsem také podlehl a to zejména své potřebě cestovat a bavit se. Kolem mne to mělo mnoho lidí ať před tím, kdy jsem nebyl očkován a i teď, kdy jsem.

Proč to tedy píši ? Důvodem je to, že mne začínají obtěžovat pozvánkami na „posilovací“ dávky. Zařadili si mne do skupiny podlehnuvších jejich představě o mém životě.  Mají mne za ovci, která jim uvěřila, že smrt se dá obejít. Nedá a to já jako onkologický pacient po mozkové mrtvici vím, že se smrt nedá obejít. Ale lze ji čelit, pokud pochopíte její existenci. Každá nemoc, každý čin je produktem. Produktem myšlenky tedy vaší myslí. Důležité je v předcházející větě to VAŠÍ - Vy a Vaše myšlenky jste vy - přeneseně vy jste svůj vlastní lék.

To když si připustíte a budete se s tím více zabývat, vás vyvede z jakékoliv šlamastiky, včetně těch zdravotních. Otázkou je , kdy vám dojdou síly, ale to neví nikdo a to je dobře. To je život.

Tak se nadechněte, nejlépe opakovaně a co nejhlouběji , nosem a pusou ven. Garantuji Vám, že pokud to zopakujete 10x tak se dostanete blíže ke štěstí. Jen pozor aby to nebylo s rouškou po někom, kdo měl nějaký respirační problém, to pak se může – ale nemusí stát, že vám bude chvíli blbě :-)

Já nechci nikomu brát jeho řešení, ale prosím o jedno - vzájemný respekt, protože ten když vymyzí take je vždy zle a je jedno jestli v rámci rodiny, komunity a jednou možná všech.

Prima dny                                                                         Oto Kaděrka