Popravdě jsem četl spíše nadpisy a první odstavce a pak poslední, protože ten balast mezi tím není tím - co komukoliv sdělí co by potřeboval k rakovině sdělit.
No nemyslím si, že by herec, doktor, psycholog a kdokoliv další kdo rakovinu neměl či nemá byl by schopen sdělit co to obnáší a co to přináší a to ještě opomíjím hlavní větu poznání, že osobní zkušenost je nesdělitelná. Takže se vyjadřovat k rakovině druhého je asi stejné jak hledat pravdu v konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou.
Já jsem ji potvoru měl. Říkat si, že jí již nemám je k ní velice opovážlivé, byť mi včera profesor na kontrole sdělil, že už můžu chodit na kontroly po půl roce. Zprvu jsem chodil každý měsíc a bylo to dobře, protože to bylo , jak profesor říkal „ na dvě kola“. Po prvotním chirurgickém zákroku po dvou letech ještě přišly ozářky. To mi na břichu nakreslili terč aby věděli, kam ten parsek namířit. Ptala se mne sestra po týdnu, čím se myju, že ten terč mizí. Já ji sdělil, že to asi voda v bazénu. Vy chodíte na bazén ?!! Jo, říkali jste mi ať fyzicky uberu, tak nechodím denně 5 km po lese ale plavu tak dvacet minut. Vy jste se zbláznil a to nemáte vyrážku ? No vidíte – nemám. Už jsem odpovídal klidně, jelikož od chirurgického zákroku jsem měl zkušenost s lékařským dozorem.
Tedy. Ležel jsem zacévkován na lůžku. Zkuste chodit a hodně pijte pravili. Tak jsme začal. Po čase . Pijete ? Piju. Ale my jsme vám ten vak nevylili. No nevylili, já si ho vylévám sám. Proč si ho vyléváte sám. No protože, když chodím a je plný tak mne to tahá za š….na. A kolik chodíte ? No tak kilák denně. A kde ? No po chodbě. No máte chodit a ne trénovat.
Proč ten popis zážitků ze špitálu ? No protože než mi tu prostatu vyoperovali tak jsem se tím dost, zejména ze začátku pral. Bez psycholožky bych to asi nedal a to jsem ještě v mezidobí měl mrtvici a s tím následné dvě operace srdce. Prostě aby jste něco zvládli musíte tomu něco, ale správně dát. On zákon zachování energie je neúprosný a platí zcela a za všech okolností, že energii nelze zničit ani získat z ničeho. Mezidobí mne dalo asi nejvíc co mi život dal. Uvědomil jsem si, že jsem smrtelný a pokud jsem se něco naučil tak bych to shrnul do jedné věty. Čím dřív si uvědomíte, že smrt je součást života – tím se Vám bude lépe žít. Nikomu to nevnucuju, ale pevně tomu věřím. Jako pokání k tomu jak jsem se choval a vnímal svět před nemocemi mezi padesátkou a pětapadesátkou, když se to všechno semlelo jsem tou potvorou a to zejména radou provedl pár kamarádů a kamarádů- kamarádů.
Teď k tomu komediantu s přesahem. Bodl do vosího hnízda a díky tomu, že dnes máme internet a sítě to dostalo pěkný grády. Kdyby to řekl někde v jednom představení a nikdo u toho neměl mobil, tak věřte, že by se zase až tolik nestalo. Ono dnes všechno je fedrováno vzduchem místo jenom uchem. No a já to jeho sdělení beru tak, že chytrému napověz a hloupého kopni. Že začne „vyřvávat“ ministr zdravotnictví se nedivte. On je součástí obrovského obchodního řetězce nejen se zdravím, takže když se objeví škodná v revíru – ozvat se musí.
Na rozum patent nemáme nikdo, tedy si to alespoň myslím a tak se snažím v tom životě vezdejším posbírat co nejvíc a dnes už vím, že to nejvíc –teď- mohu mít jen když co ? No zde budu. No a tomu musím ne kolikrát, ale pořád něco obětovat. Každá chvíle je vlastně oběť a čím je zkušenost a sebepoznání a vzdělání větší tím je tam oběť menší a smrt možná dál.
No a úplně nakonec snad jedno, ne že bych se ke smrti hnal jako jsme se hnal, ale víte vy co bude po ní ?:-) Nikdo to neví a vo tom to je – i ten Dušek. Pochopit nejen Duška – je fuška …
Prima den Oto Kaděrka
