Mám pocit, že kam přijdu a něco chci začínám být jen číslo . Pokud jej nemám jsem na druhé koleji a pokud je to v úřadu jsem vykolejen zcela.
Včera jsem náhodou četl pojednání o tom, že když máte v životě trochu smůlu a potká se bída s nouzí můžete se dostat do prostředí, kde jste jen číslo. Kde to je ? Je to vězení. Vnuklo mi to myšlenku a tak jsem se v tom chvíli "válel".
Jdete něco koupit do obchodu a otázka prodavačky po naučeném pozdravu z komunikačního cvičení je tu : " Zákaznickou kartu máte ? " Po záporné odpovědi v lepším případě pokračuje v načítání zboží v horším se Vám ji snaží nabídnout, v nejhorším se Vám snaží vysvětlit jak je to úžasné ji mít. Pro mne hrůza, přidělí mi další číslo.
Jdete vložit tržbu do banky. Pominu-li skutečnost, že nikdy nepochopím, proč se mi za vložení mých peněz na můj účet objeví poplatek na účtu jsem přichystán k otázce : " pane Kaděrka a rodné číslo prosím ?" po jeho sdělení, protože mne už znají a neobtěžují mne vytahováním občanky, následuje jeho zadání do systému k ověření toho, že můj účet na moje jméno je opravdu můj.
Vystavujete doklad za platbu zákazníku, je jedno jestli je to faktura či příjmový doklad. Musíte na něj napsat identifikační číslo a současně i daňové identifikační číslo. Obě jsou Vám byla přidělena státem v momentě, když jste se rozhodli být na státu při obživě nezávislí. Za tím následuje číslo na sociálce. Prostě máte jedno jméno ke kterému pochopím, že je přiřazeno číslo rodné, protože Frantů Nováků asi může být pravda víc. V případě úřadů - chraň Vás pánbůh číslo změnit či poplést. Mám kamaráda, který na finanční úřad poslal peníze na správný účet z účtu na své jméno, ale se svým špatným číslem a nedokázal jim vysvětlit, že jim nic nedlužil, ale že se jen spletl i když mu peníze, které vlastně nevěděli komu patří zpět jako neidentifikovatelné nevrátili, ale penále chtěli.
Vím, že to asi nezměním a že si šlapu po štěstí, když nechci mít na každý nákup slevu či body na nějaký nesmysl, který bych si sám za své peníze nikdy nepořídil. Ale principielně se tak snažím udržet alespoň malou svobodu v tom "vězení" kolem.
Mám ale obavu, že jako živnostník s obchodem budu do budoucna ještě více zatknut dalšími čísly, protože ony si dnes už ani státní úřady mezi sebou nevěří a každý chce to svoje, bez ohledu na to, že nakonec vše jde do jednoho měšce. Ovšem rozumím tomu, že v zemi, kde je přidaná hodnota tvořena už jen z vyvezené práce a obchodu, který se realizuje stále více z dotací, podpor, stravenek a "nepeněz" je potřeba ty, kdo peníze v ruce má pořádně kontrolovat.
Prostě v touze okolí nám vnutit jejich pojetí svobody se dostáváme do pozice, kde číslo je víc jak jméno. A to je jak píši v začátku - vězení.
