Sport byl, je a bude vždy sledovaným fenoménem naši společnosti. Otázkou je jestli se bude opět provozovat na základě společenské objednávky či zůstane pod současným jhem objednávky politické.
V prošlém týdnu byl zveřejněn průzkum sportovního prostředí zpracovaný Národní sportovní agenturou. Agenturou, která byla zřízena zákonem.V paragrafu jedna tohoto zákona jsou dva odkazy
První zní . „(1) Hlavní význam podpory sportu a turistiky je zlepšování kvality života občanů a jejich zdraví ve všech věkových skupinách
Druhý pak má znění :“ (2) Hlavními prioritami v oblasti sportu je podpora sportu dětí a mládeže a jejich trenérů a podpora sportovních reprezentantů České republiky
Myslím si, že je potřeba si uvědomit rozdíl mezi těmito dvěma větami, které zákon zastřešují. Pokud se na průzkum podíváme z pohledu věty první, tak mu není co vytknout. Pokud z pohledu věty druhé, tak jistě shledáme oprávněnost rozladěnosti představitelů zejména fotbalového svazu.
Zde v zákoně je zakopán pes. Sport jako takový je v České kotlině historicky velice sofistikovaně organizován. Ať už to bylo za c.k. Rakouské monarchie založení Sokola Miroslavem Tyršem, či v první třetině minulého století společné aktivity Josefa Roslela Ořovského s Jiřím Guthem-Jarkovským.Je dobré si i uvědomit, při vší úctě k Sokolům a jejich myšlence, že i režim po roce 1948 zachoval sportu jeho autonomii v podobě „sjednocené“ tělovýchovy. Zde vidím jako potřebné uvést i to, že kdo má sport rád tak jej provozoval v každé době – navzdory režimům. I valná většina Sokolů pro roce 1948 nepřestala sportovat a věnovala se sportu nadále v komunisty organizované tělovýchově.
Se sportem a zejména s tím v druhé větě zákona jsou spojeny peníze a v případě reprezentací to vždy tak bylo , je a bude – zejména státní prostředky, jelikož se jedná o státní reprezentaci. Že to tak až tolik není ve všech sportech, zejména těch menších je jistě k diskusi. Financování sportu v dobře fungujících společnostech je vícezdrojové. Světe div se, i komunistické Československo to tak vždy mělo a to v podobě loterijní společnosti Sazka. Ano vedení SAZKY bylo obsazeno komunistickou nomenklaturou. Ale Československý svaz tělesné výchovy byl vždy sdružením s VOLENOU strukturou.
Takže až stávající zákon a jeho novela v loňském roce do toho „hodila vidle“ v tom, že zřízením Národní sportovní agentury jako vrcholného přerozdělovatele financí - určila hlavního hybatele sportu.
Národní sportovní agentura ve stávající struktuře a personálním obsazení co se počtu zaměstnanců a s tím související sportovní erudice týká NIKDY nemůže sport vézt v duchu sportovních hodnot. Důvodem je to, že je to vrcholová organizace JMENOVANÝCH a nikoliv volených.
Já jsem sportovně organizován od roku 1972. Jako lyžař a kanoista jsem nikdy ničeho velkého nedosáhl mimo jedné kanoistické medaile z mistrovství ČSSR. Ale od svých 15 let jsem „bafuňářem“, kdy jsem začal jako pokladník a výběrčí členských příspěvků na loděnici až k současnosti, kdy jsem již 20 let krajským předsedou lyžařů v Olomouci. I jsem „čuchnul“ k vysoké sportovní politice, když jsem byl tři roky členem vrcholového orgánu Svazu lyžařů. No a dokud jsem byl do padesátky zdráv, tak jsem v ledasčem i závodil. To nepíši pro nějaký obdiv k tomu co jsem dokázal, to píši z důvodu toho, že sport obecně (první věta) a jistě sport organizovaný (druhá věta z úvodu) je celoživotní cesta. Cesta , kterou ve velké většině mají ze sebou všichni funkcionáři všech sportovních svazů a sdružení. Je to cesta soutěží, zkušeností, pádů, výher,návratů, omylů a zejména pokory. Za každým jedním sportovcem je příběh a v případě bafuňářů, pak „splátka“ toho příběhu – pokud byl dostatečně silný, v podobě volného času a jedno jestli v pozici brankového rozhodčího u slalomu na vodě či lyžích nebo jako pokladníka svého klubu, nebo presidenta svazu. Ti lidé to mají tzv.odžito a jsou k nezaplacení zejména svými zkušenostmi a znalostmi.
Znalostmi, které s novou organizací sportu jsou jistě znehodnocovány. Znehodnocovány zcela sportovně nelogickým tokem financí do sportu prostřednictvím agentury, bez toho aby tato agentura i z principu svého obsazení – jmenováním na základě politického vedení státu , měla kde získat dostatek zkušeností se sportem jako takovým.
Náprava je možná a je jediná. Maximálně možné odpolitizováni sportu a návrat k vícezdrojovému financování. To zaručí jedno, že v případě macešského či neodborného zásahu z politických kruhů, které jistě nelze v dnešní společnosti odbourat zcela, zajistí alespoň základní provoz sportu, což v dnešní podobě, když uděláte „dotační chybu“ zaručeno není. Já si dokáži dokonce představit i způsob, kdy sport nebude státní prostředky, mimo reprezentaci, potřebovat vůbec. Ale nevěřím tomu, protože zákonodárný sbor tedy Parlament ČR asi nebude nikdy tak osvícený, aby se zřekl svého vlivu na „porcování medvěda“.
Národní sportovní agentura je jen produktem politiky k jejímu většímu vlivu na sport jako takový. Tím , že dnes politika je zcela jistě a prokazatelně nejvíce zkorumpovanou lidskou činností , tak nemůže jakýkoliv vliv na sport být jistě přínosný. Protože politik očekává vděk a sportovec výsledek.
A kousek positivního na závěr. Jistota je jedna, sportovat se bude ať nám vládne kdokoliv a jen na nás je jak .
Oto Kaděrka
