Hospodář... u nás snář

Moje představa o životě vezdejším je ta, že se mám chovat tak aby po mne něco zbylo a nebylo to pozůstalým přítěží či problémem.

Ano může se stát, že toho bude tolik, že z toho může vzniknout mezi oprávněnými problém, ale to už mi tak nějak může být jedno, pokud to bude z nadbytku a ne zbytku – nekrytého dluhu.

Možná jsme naivní či snílek, ale mám dojem, že podobně by to mělo být i mimo rodinu či blízké – rodina, stát a Země .

Pro dnešek si vyberu ten stát a protože jsem občanem České republiky, tak pak to bude ten náš. Asi posledním hospodářem dle mého gusta byl Alosi Rašín, který pronesl větu . „Ono je to těžké, kde hrozí bída, tam hrozí socialismus . A kde hrozí socialismus, tam hrozí bída.“ Mám dojem , že toto začínáme u nás žít. Naše hospodářství mám za to, že je v rozvratu. Ceny všeho jsou dnes prokazatelně nad cenami okolních a dalších srovnatelných států. A to nemyslím v porovnání s příjmy, ale v absolutní hodnotě kus/cena. Dnes jsem na Fuerteventuře kupoval naftu za 1,6 EUR, tedy cca o 10 Kč na litr méně než pořídím dnes u nás. O jídle se nebavím vůbec a restaurace raději ani nevzpomínat. To jen pro dokreslení jak se žije v zemi, která je nám dávána jako jeden z odstrašujících případů. Pravda neviděl jsem tady nikde sdílené kola, sdílené koloběžky a jiné „pochutiny“, které nám naše městská zastupitelstva dotují, aniž to víme. Přece green – ne. Ty koloběžky, vlastně kokot běžky, protože na nich nikdo neprovozuje koloběh je jen příklad z mnoha, kde se utápí peníze všech v domnění, že se někomu či něčemu pomáhá. Ano jen a jen majitelům těch kokotběžek.Podobné to je s městskou hromadnou dopravou. Ostatně na kauze dopravy v Praze je vidno jaká je to finanční stoka. Šíbři mají jednu vlastnost, nikdy se nepřisají nikam, kde nejsou peníze. Podle toho by mohli politici poznat, kde je těch peněz hodně, kdyby ovšem chtěli.

Nemám problém s tím, že budeme cokoliv lidem dávat, ovšem pokud na to máme. Je to stejné jako v té rodině. Můžu chodit denně do restaurací, mohu jezdit každý měsíc na dovolenou či dokonce nemusím činit vůbec žádnou výdělečnou činnost – ovšem pokud na to mám. Já budu rád jezdit hromadnou dopravou. Ovšem dnes se u nás v Olomouci už stávám obětí systému, protože nemám kde zaparkovat v duchu tolik proklamované dopravní politiky zaparkuj a jeď. Naši minulí hospodáři v měste prodali co se dalo a ještě těm prodávajícím dali něco do vínku, jako třeba odkanalizování oblasti TESCA nad kterým vznikla residenční čtvrť. Když jsem to v devadesátých letech napadal tehdejší primátor Kosatík mne veřejně dehonestoval na jednání slovy – „ a co jste přinesl Vy“ . Za dalšího primátora jsem přivedl investora na pětihvězdičkový hotel. Dodnes si pamatuji větu investora. S takovými politiky, kteří nic neví o hospodaření ten hotel v Olomouci nebudete mít nikdy – a nemáme a Kateřinský klášter chátrá dál. To o Olomouci jen pro příklad, že mám ponětí o tom jak věci ne-fungují.

Vrátím se k hospodářství státu. Mohu se mýlit, ale úkolem státu je svým obyvatelům zajistit možnost dostupného standardu dané doby. Jistě mezi to dnes patří energie. Dnes v přímém přenosu sledujeme tu bezmocnost plynoucí z toho, že máme zvrácené smlouvy o zajištění energií. Překupujeme vlastní přebytky elektrické energie za spekulativní ceny jiných obchodníků. Trpíme za kroky předchozích Vlád, které zrušily diverzifikovaný systém dodávek plynu přechodem na „velkého“ Německého odběratele z Ruska. Nejsme schopni zrušit nesmyslnou výkupní cenu solárních elektráren, kdy to byla a je zlodějina za bílého dne, kdy ani nevíme komu platíme.

Jak z toho ven. Musí se objevit někdo, kdo nebude myslet na svou rodinu a zprostředkované blaho všech svých voličů. Někdo kdo řekne „král je nahý“, protože my jsme nazí - malí a díky podbízejícím se politikům i nejsme partery, ale vazali. Mám obavu,když se nic nezmění, že přijde i doba, kdy naše země jako střecha Evropy, bude díky naší politice i tu vodu, která od nás odteče , draze kupovat. Ale chtěl bych se mýlit.Jak z toho ven .

Můžeme začít teď na podzim, když budou obecní volby. Nevolit ty, kteří nám budou slibovat koloběžky, levnější dopravu, levnější bazén, levější parkování. Ale ty, kteří třeba řeknou, že propustí 20% úředníků a že za ty peníze sníží dluhové zatížení a nebudou „nám“ nic zjednodušovat.

Mohli by jsme tak odspodu parafrázovat větu Neila Armostronga z Měsíce – Malý krok pro člověka – Velký skok pro lidstvo.

Je to jen a jen na nás

Oto Kaděrka