Ano přál jsem si, přeji si a nepřestanu si přát jedno - to aby země byla spravována, jako požehnání a předávána jako poslání. To by mi stačilo k radosti a ke klidnému žití.
Skutečnost je však jiná, bolestná a zřejmě z podstaty národa nezměnitelná. Je potřeba se zaobírat tím, že jsme národem z podstaty a dokazatelně nadmíru smířlivým. Vždy se rychle smíříme s tím kam se dostaneme a nejsme schopni se vypořádat s minulostí způsobem tím, aby zkušenost našich rodičů nám byla mementem činů pro budoucnost našich dětí. Současně jak jsme národem smířlivým, tak toto ještě umocňujeme tím, že historické omyly necháme přicházející politiky omlouvat až zamlouvat a necháváme je zcela beztrestně konat a zahlazovat podstatu hrůz minulosti.
Pár příkladů z nedávné minulosti - padesátá léta tuhého komunismu necháme omlouvat mladšími komunisty normalizace, jejichž chyby omlouvají komunisti "pražského" jara, které pro jejich naivitu a smířlivost ruský komunista donutí si pozvat ty, které napravují. Listopad nám pak vyřeší nabídnutá smířlivost z komunisty, kdy tato vrcholí tím, že Parlament po čtvrtstoletí přijme smířlivý zákon s minulosti v tom smyslu, že Vláda státu může být tvořena lidmi, kteří si z doby před změnou nesou nálepku těch nejhorších ne přisluhovačů moci, ale jejich vymahačů a najatých tvůrců - členů tajné policie. Je to stejné, jako kdyby v roce 1975 kterákoliv země na světě přijala zákon, že jí nevadí to, že její ministr bude mít minulost spojenou s účastí v řadách gestapa.
Já se jen ptám : " Je toto normální a to co chce člověk pro své dítě, když se mu narodí ? " Já si odpovídám, že nechci. A snažil jsem se a asi zase budu muset se snažit toto změnit. Kdy tato změna je možná, ovšem za předpokladu pochopení podstaty bytí, kterým jistě není politika , ale slušnost a pokora.
Takže všem, kteří vidí v současné politice v české kotlině změnu mohu sdělit jedno - ANO nestane se NIC, protože podstata je stále stejná, nepoučitelné smíření se s dobou nedávno minulou.
