To byl rok aneb jak vedu boj s rakovinou, který jsem zatím neprohrál. Díl.1 - jak to začalo v roce 2016
To byl rok aneb jak vedu boj s rakovinou, který jsem doposud neprohrál.
Díl.1 - jak to pomalu začínalo.
Milá čtenářko, milý čtenáři.
Nejsem ani novinář ani spisovatel, a přesto píši. Jaký je důvod k napsání tohoto blogu s takovým názvem? Protože chci psát o tom, co potkalo již spoustu lidí, co potkalo mne a nejspíš potká i mnoho lidí v budoucnosti. Ano, je to rakovina. Prostě hodně lidí ji mělo, má a bude mít. A právě to je příčina mého psaní. Chci se tímto podělit o zkušenosti s počátkem a průběhem nemoci. Kdyby toto psaní pomohlo jen jedinému nemocnému, bude to potvrzením, že moje rozhodnutí bylo správné. Já jsem teď ve fázi po prodělané operaci tlustého střeva a jater a již dva měsíce procházím chemoterapií. Protože mimo medicíny jsem používal a používám různé potravinové doplňky, které mohou mít vliv na průběh nemoci a jejího léčení, ale nechci tady vytvářet nějakou neplacenou reklamu, nabízím lidem, kteří by měli o jakékoliv informace zájem, aby mne kontaktovali. Určitě budu reagovat a snažit se o užitečnou informaci.
No, ale pojďme na začátek. Začátkem roku 2016, jak bývá po svátcích zvykem, když jsem si i já pořádně dával do nosu a takzvaně jsem se přejídal, mě trochu někdy bolelo v oblasti břicha a žaludku. Já jsem dle svého vyzkoušeného receptu, že má žaludek asi hlad, jsem ho pořádně nacpal, což mi dříve většinou pomohlo. Mohu ještě říci, že jsem byl zvyklí celý život na to, že mohu spráskat dohromady vše, bez rozdílu, jestli dám sardinky, maso, šlehačku, kyselé okurky, ovoce a zeleninu na jednu kupu a mňam, už to bylo ve mně. Tentokrát to však nezabralo. Navíc mi 4. ledna umírá starší bratr na rakovinu prostaty. Poslední zhruba tři měsíce stál jeho život za h...., a tak to pro něho bylo i vysvobození. Léčil ho sice prášky nějaký doktor z urologie, ale dle informace doktora z onkologie asi měsíc před úmrtím, má každý léčit to, čemu rozumí. On také nebude léčit někoho, kdo patří na urologii.
Čas ale běžel dál. Občasné bolesti nějak ne a ne přestat. Řekl jsem si: „no a co, vždyť na přelomu ledna a února mám jít k svoji interní doktorce na pravidelnou kontrolu a tak to vydržím“. Proč pravidelná kontrola? Musím trochu odbočit a napsat, že před dvěma roky, když jsem začal mít potíže s dechem a cítil jsem se slabý a neměl jsem dobrý krevní obraz, tak jsem díky obvodní doktorce absolvoval řadu vyšetření, od urologického přes vyšetření srdce až po internu. Výsledkem bylo zjištění, že mám perniciózní anemii tj. chronický nedostatek vitamínu B12. Byla mně nasazena jednorázová dávka 10-ti injekcí a potom injekce každé dva měsíce. Rád bych k tomu dodal, že je mi 69 let a považoval jsem se vždy za zdravého člověka. Tedy kromě situací, kdy jsem byl v 25-ti na operaci kýly, asi ve 30-ti to byla operace s hemoroidy a zhruba po 8-mi letech mi zjistili problém se štítnou žlázou, která mně skoro do dneška zmizela a na její zastoupení beru denně 150 Euthyrox. Jiné žádné vážné nemoci jsem neměl, a i ta nejtěžší mužská nemoc - rýmička, se mi většinou vyhýbala. Prostě jsem živý a temperamentní obyčejný chlap, více chodící než sedící.
No, ale vraťme se zpět k nemoci v hlavní roli. Dne 18. ledna 2016 jsem zašel na krev do Vojenské nemocnice v Brně a následně 4. února na kontrolu k paní doktorce tamtéž. Řekl jsem ji o všech svých problémech, které občas, podotýkám občas, mám. Řekla mi, že krev mám OK, ale příště před další návštěvou by mi napsala vyšetření, tzv. gastroskopii. A že se mám objednat u sestřičky na kontrolu za půl roku. A život běžel dál. Přišli normální starosti jako je STK, platba pojištění nebo zubař, u něhož se ještě zastavím. Při normálním vrtání zubu 21.ledna se smekla vrtačka a vzala mě vespod přes kořen jazyka. No krve bylo dost, doktor a sestra byli vyjukaní a já ještě více. Ale krev se podařilo naštěstí brzy zastavit a následovalo šití. Stačily čtyři stehy a jazykem se dalo pohybovat, a tak paráda. Občas se i mistr utne, ač to zapříčinil jazyk, který se pohnul při vrtání, rošťák jeden. To alespoň říkal pan doktor. Za týden 28.ledna jsem šel jen vytáhnout štychy. Prostě zábava musí být, i kdyby na chleba nebylo. A o tom co následovalo zase příště......
