To byl rok aneb jak vedu boj s rakovinou, který jsem doposud neprohrál. Díl 2

To byl rok aneb jak vedu boj s rakovinou, který jsem doposud neprohrál. Díl 2 - rakovina vystrkuje drápky

Díl 2 - rakovina vystrkuje drápky

     A než jsem se nadál, utekl březen a byl tady duben a mé bolesti nepolevovaly a byly čím dál častější. Kolem 5.dubna už byly skoro trvalé, čímž myslím celodenní. Řekl jsem si, že půjdu hned po neděli za svoji obvodní lékařkou i internistkou. Nakonec to dopadlo tak, že jsem již v sobotu večer měl nesnesitelné bolesti a o půlnoci ze soboty na neděli mě odvezla sanitka do Úrazové nemocnice v Brně. Vzali mě hned a mladý doktor se mě zeptal, jak dlouho mám takové bolesti? Když jsem řekl, že asi 3-4 dny, tak poznamenal, jestli jsem musel čekat na pohotovost. No, nemusel a ani nechtěl, bohužel se vše ale takto rozjelo. Po prohmatání mně udělali klasický rentgen ve stoje a hned mě převezli na JIP. Následovalo napojení různých hadiček do všech možných děr, které člověk v sobě má a nasazení infuze. Následoval klystýr, kterých jsem měl asi 5 během noci a následujícího dne. Při přijímání na JIP byl přítomen doktor, který se mě zeptal na průběh a dal mi stejnou otázku jako mladý doktor na příjmu a to, jestli jsem zvracel. A stejně tak při slovu ANO, mně nenechal domluvit, stejně jako mladý doktor a jedna z těch hadiček mi šla přímo přes nos někam do žaludku a hrozně mě celou dobu škrabala. Že jsem ji asi nemusel mít, jsem zjistil až později. Kdybych totiž mohl doříci, že jsem sice zvracel ale proto, že jsem vypil půl litru vlažné vody a strčil si prst do krku, asi bych jí nedostal. Ale stalo se. Od neděle do úterý jsem byl na JIP a můj stav se výrazně zlepšil, hlavně díky klystýru a infuzím. Jinak se nic nedělo, a tak když mě v noci z úterý na středu převezli na normální oddělení a nikdo se mnou nic nedělal, zatoužil jsem jít domů. Dokonce jsem již dostal ráno snídani a potom oběd (mimochodem nejsem přesvědčen, že pro člověka s mým problémem je nejlepší kus tvrdého hovězího s koprovou omáčkou a teď už ani nevím, jestli k tomu byl knedlík či brambor). Výsledkem byla nepatrná stolice a propuštění do domácího léčení jak jsem si přál s tím, že mám navštívit ošetřujícího lékaře. Ve zprávě jsem měl napsáno, že jsem byl přijat pro zhoršující se difusní bolesti břicha, zástavu a zdůrazněné zvracení. Dle RTG obraz ileu. To znamená neprůchodnost střev. Po zavedení infusní a spasmo-analgetické terapii byl konstatován úplný ústup obtíží. No, po této léčbě a podávaných klystýrech se tomu ani nedivím. Trochu jsem se divil, že mi během pobytu nedělali žádná vyšetření jako je ultrazvuk nebo CT, ale jsem laik a oni odborníci to jistě vědí lépe.

     Následující tři dny mi bylo dobře. Protože mi v neděli začaly opět trochu bolesti, hned v pondělí 18. dubna jsem zašel na konzultaci k internistce v brněnské vojenské nemocnici. I přes to, že jsem doktorce předal lékařskou zprávu z Úrazové nemocnice, kde bylo psáno o neprůchodnosti střev, byla mi doporučena dieta, hodně pít a nějaké prášky. No, dietu ani doporučovat nemusela, protože moje žena už mě v dobrém úmyslu trápí dietou od začátku roku. Ač možná nerad musím přiznat, že má v mnohém pravdu, protože moje strava bývala dříve dosti divoká. I když, tak se stravuje většina lidí. Také jsem byl pozván na 9. května opět na konzultaci s tím, že týden před tím zajdu na odběr krve a se stolicí. To jsem provedl, ale z časového důvodu nějaké poruchy v nemocnici jsem se musel přeobjednat až na 16.května. Po prostudování mého krevního obrazu, který byl opětovně dobrý a na základě mých stížností, že mě břicho či žaludek stále občas bolí, a že se mi dělají v místech pod žebry boule (jitrnice), které mě tlačí, a které zamačkávám dovnitř, jsem byl doporučen na gastroskopii + kompletní odběr krve včetně možné alergie na lepek (celiakii), o což jsem si požádal sám. Také mi bylo doporučeno jít přes obvodového lékaře na Sono. Následně se konzultovala také na moji žádost možnost kýly, ale to bylo stejně jako celiakie vyloučeno. Na to, proč se dělají v místech žaludku a tlustého střeva boule se nepřišlo. Moc jsem to nechápal. Proč vůbec mám předávat nějakou zprávu o svém stavu z nemocnice lékařce, která to asi nečte. Dnes to už vím i já jako laik, že to bylo nafouknutí střev z důvodu špatné průchodnosti. Ptal jsem se na možnost CT, ale bylo mi řečeno, že mám přijít na kontrolu za 6 měsíců i s výsledky gastra a případně by se dalo o vyšetření CT uvažovat ale dříve mě pošle na kolonoskopii tj. vyšetření tlustého střeva. To se mi vůbec nelíbilo, protože moje žena měla při tomto vyšetření nějaké problémy. Řekl jsem si ale, to je ještě daleko a do té doby to může být vše v pořádku.

     Zašel jsem tedy za svoji obvodní lékařkou, která mi napsala tzv. Sono nebo-li ultrazvuk. Šel jsem tedy do nemocnice na Viniční, kde mi ho udělali. Bohužel i moji chybou a neznalostí, jsem si došel při pohledu na množství lidí v čekárně na toaletu a teprve potom k okénku. Tam jsem byl zapsán a bylo mi řečeno, ať počkám v čekárně na zavolání, a že nemám chodit na WC. No, to nemusím, protože jsem právě byl. To je ale špatně, protože „močák“ musí být na vyšetření plný. To nevadí, zajdu se napít z vodovodu, a než se dostanu na řadu, bude vše OK. „Vodu nepijte, zajděte si dolů do automatu, tam mají pití dostatek“, odpověděla mi bodrá žena v recepci. Automat, jak už bývá zvykem, byl narván přeslazenými, jak já říkám, sračkami s bublinkami. Divím se, jen tak mimochodem, že se nenašel ještě poslanec, který by navrhl, že limonády v ČR prodávané musí mít maximálně obsah cukru v určité hodnotě, která lidem a hlavně dětem neškodí. Místo toho se vymýšlí omezení ve školních bufetech aby děti mohli létat přes ulici někam do krámu. No co, školy to nějak zvládnou a velkovýrobce si nerozházíme. Co jsem měl ale dělat. Vzal jsem litrovku a nalil do sebe. Ovšem co se nestalo? Čekal jsem asi 10 minut a už jsem byl zavolán dovnitř. Ti lidé ve velké čekárně totiž čekali na jiné vyšetření než je Sono. A jak to dopadlo? Prostě neslavně. Spousta vzduchu v mých útrobách a ani ještě nenaplněný močový měchýř zapříčinil, že vyšetření nijak nedopadlo. Když jsem předal výsledky vyšetření svoji obvodní lékařce, tak tím vůbec nebyla nadšená. A tak jsem ji poprosil, aby mě tam poslala ještě jednou, že si to klidně i zaplatím. Placení odmítla ale žádanku mi napsala. A tak se vše opakovalo, ovšem už jako poučený pacient jsem byl řádně nachystán. Výsledkem vyšetření bylo, že nález není úplně v pořádku. No a co teď? V Úrazovce mi žádné pořádné vyšetření neudělali a ve Vojenské nemocnici mě objednali na podzimní kontrolu, že se pak uvidí. Kontaktoval jsem proto telefonicky známého doktora s prosbou, že bych mu rád poslal zprávy z posledních vyšetření, aby mi řekl na to svůj názor. A jestli bych neměl jít na CT. Souhlasil a po zaslání lékařských zpráv mi obratem odpověděl. Dozvěděl jsem se, že to není přímo jeho obor, a že odjíždí na 14-denní dovolenou, ale že výsledky se mu nelíbí, a proto mi nechá na recepci nemocnice žádanku na vyšetření CT, abych si obvolal nemocnice, kde mě vezmou, protože si myslí, že moje příznaky ve spojení s onemocněním mé štítné žlázy a moji perniciosní anémii k tomu přímo vybízejí.  Pokračování příště.....