Protidůchodcovská kampaň a nenávist a nepochopení stáří ani zákonitosti, že každá generace žije z toho, co vybudovaly ty předchozí, mi nedá znovu nereagovat...
Jak je možné, že se někdo může zastávat urážek a sprostoty, která z některých jedinců tryská ven? Jak je možné, že lze nenávist a zlobu omlouvat nepochopením a volnomyšlenkářstvím mladé generace? Cožpak se všichni zbláznili?
To, že někomu nerozumím, neznamená, že ho budu urážet a nadávat na něj. To, že se mi zvyky a návyky některých lidí nelíbí, neznamená, že jej budu odsuzovat (cožpak moje názory a můj způsob života je jediným měřítkem a kritériem?)
Mladá (ale i stará) generace by si měly uvědomit, že mezi nimi vždycky byly a budou rozdíly - přirozené rozdíly, které pramení z toho, že jedni mají zkušenosti, druzí jen velké plány a sny.
Svět však není vakuum - to, co zde nyní máme, je výsledkem práce předchozích generací. Mladý člověk žije v tom, co pro něj předchozí generace obhájily a vybudovaly (a týká se to i dnešní svobody, kterou každý užívá dosytosti). A úsilí to bylo nezměrné - vždyť ještě před padesáti lety byli lidé zavíráni pro své názory a poslušnost mladých ke starým byla nutností.
Staří by měli poslouchat mladé a naopak. Měli by se navzájem poslouchat a přes přirozenou rozdílnost navzájem respektovat. Pokud tomu tak nebude, vrátí se společnost tam, kde už byla a kde ji nechceme mít - do světa netolerance, nenávisti a zloby.
To se jinak budou dnešní mladí (až budou staří) hodně divit, až jejich děti zradikalizují jejich dnešní názory na staré a poženou je klackem, či je budou rovnou střílet.
