Střední a mladá generace je prý vykořeněná, nespokojená a neuspokojená. Proč? Vždyt žije v míru a relativní svobodě a rozhodně netrpí hlady a nespí pod mosty.
Nežijeme ve válce, neztrácíme své blízké jak na běžícím pásu, netrpíme hlady ani nejsme bezdomovci, nedřeme se tvrdou fyzickou prací od rána až do večera, nejsme odříznuti od světa a ostatních lidí.
Žijeme v míru, máme kolem sebe všechny své milované (a spoustu nových kamarádů a známých můžeme díky moderním technologiím poznat během několika minut), stoly se nám prohýbají pod plnými talíři jídla, můžeme cestovat, kam se nám zlíbí, budovat kariéru, užívat si spousty volného času...
Jsme v situaci, kterou nám mohou minulé generace závidět, a přesto jsme nespokojenější, frustrovanější a osamocenější než naši předkové.
Proč?
Všechno je totiž jen zdání.
Svoboda - jaká je to svoboda, když jsme neustále nuceni odolávat každodenním útokům reklam a mediálních masáží na naši psychiku, kdy musíme být nejkrásnějšími, nejlepšími, nejflexibilnějšími, nejmodernějšími a myslet jen na sebe? Jinak jsme out, mimo, nemáme šanci, jsme odepsaní. Nelze být průměrný, a už vůbec ne podprůměrný, protože to dnešní svět nedovoluje. Co na tom, že existuje spousta faktorů, které neovlivníme? (zdravotní stav, schopnosti, inteligence, věk) Co na tom, že jsou i jiné hodnoty, které člověk může nabídnout? (charakter)
Vztah k druhým - jak můžeme myslet na své blízké, když máme tolik práce sami se sebou? Když musíme neustále myslet na to, abychom byli IN a nemohl nás nikdo odepsat? Když se nemůžeme skoro nikdy zcela uvolnit a být sami sebou? Když nás z každé strany nutí myslet jen na sebe, zapadnout mezi ostatní a splňovat očekávaná kritéria, věnovat se jen svým potřebám?
Odpovědnost - z každé strany se po nás chce odpovědnost a mimořádná profesionalita, na druhé straně se nemáme vázat zbytečnými starostmi a povinnostmi k druhým (reklamy apod.). Slabší povahy nemohou tento rozpor překonat.
Životní styl - všude se na nás valí, co všechno musíme mít, proč si máme dovolit i to, na co nemáme, že přece nejlépe se má jen ten, kdo toho má co nejvíce. Dříve byla společnost vedena ke skromnosti, sebekázni a práci, díky níž si měl člověk na něco vydělat, ale dnes můžeme mít všechno bez jakékoliv námahy. Všechno je tak lehké... do doby, než se člověk dostane do spirály nekonečného konzumu. Díky hmotným statkům nemáme čas myslet na něco víc. Kdo by se z toho nezbláznil. I my se totiž stáváme pro druhé jen věcí, která patří k jeho povinné životní výbavě.
Vztahy - dříve se láska brala i jako zodpovědnost a určitý závazek, který však člověk pro milovanou osobu rád podstoupil. Zdůrazňovala se nutnost na vztahu pracovat a překonávat překážky v dobrém i zlém. Dnes jsme vystaveni nekonečným možnostem navázat kdykoliv s kýmkoliv kontakt během několika minut - proč se snažit něco překonat, když lze nevyhovujícího partnera/partnerku bez rozmyšlení kdykoliv vyměnit za jiného/jinou. Co na tom, že začarovaný kruh neustálého hledání je ke zbláznění (nikde totiž nikdy nežil a nežije náš ideál, jak nám tvrdí reklamy a filmy, a na každém se časem najdou chyby).
Přetvářka - už ani sami před sebou nejsme tím, kým jsme, ale jsem tím, kým máme být. Bojíme se totiž, že jinak nemáme šanci.
Je zřejmé, že ani naši předkové by to v dnešní době neměli vůbec jednoduché. Možná by se z naší doby zbláznili. I když přežili skutečné boje, hlad i bídu, dnešní blahobyt a konzum by byly pro ně paradoxně nepřemožitelnými protivníky.
Být silný a odolat - to je dnešní boj současných lidí. Prohra je zdánlivě sladká (blahobyt, rozkoše, kariéra), ale vede do zkázy, protože štěstí rozhodně nepřináší. Ale kdo to dnes ví...
