Právo na stávku, právo na vládnutí

Chceme-li být demokratickým státem, měli bychom uznávat základní hodnoty, na kterých je demokracie založena - a to se všemi svými důsledky, které nemusí být pouze pozitivní. Ale - jak už bylo několikrát řečeno - demokracie není a nemůže být dokonalou formou spravování státu, ale je asi ze všech možných forem uspořádání a fungování státu nejlepší variantou.

Právo na stávku je základním, ústavním právem.

Souhlasíme-li s touto tezí, je nutné si zároveň přiznat, že stávka vždycky přinese negativní jevy, dokonce finanční ztráty. Jinak by to nebyla stávka (její smysl a účel by se vytratil, tj. s vládou by nějaký nevinný dýchánek na náměstí těžko pohnul a defenestrace není v naší humánní společnosti akceptovatelná-o). Následky stávky jsou nepříjemnou daní za demokratický systém, za svobodu projevu (nic bohužel není zadarmo, ani demokracie! - o tom byl mohla německá či francouzská vláda vyprávět romány). Každý, kdo by chtěl toto právo omezovat či rušit, by si měl uvědomit, že díky stávkám bylo v minulosti dosaženo převratných/zásadních změn (nejen režimů apod.). Silnější a razantnější možnost zasáhnout do politiky v demokratickém systému kromě voleb neexistuje.

Vláda má právo neustoupit odborářům a prosazovat svůj program.

Vláda musí s odbory jednat, ale nemusí jim ustupovat. Záleží jen na její síle a schopnosti naklonit si veřejné mínění na svoji stranu. Vláda by si však měla vždy uvědomit, že právo na stávku by mělo být v demokracii nezpochybnitelné.

Současná hysterie jak ze strany vlády, tak ze strany odborů, svědčí o nevyzrálosti české demokracie. Odboráři chtějí vládu naštvat, vláda se zase snaží právo na stávku zpochybňovat. V normální demokracii by stávka odhalila schopnost vlády buď dojednat kompromis, nebo ukázat svoji sílu v prosazování svého programu, a oprávněnost či malichernost stávky samotné. U nás se však z běžného atributu demokracie, stávky, málem stává boj o samotný charakter demokracie jako takové.