O pomluvách

"Pomluva - rozlitý inkoust. Utřeš, očistíš, a skvrna přece zůstane" - tato slova vložil Alois Jirásek do úst své postavy z kroniky U nás, faráři Havlovickému. A nelze než s nimi souhlasit.

Dnešní doba přímo hýří pomluvami a křivými obviněními.

Příčina je zřejmá - stačí se podívat do minulosti, kdy si lidé byli vědomi důsledků a síly pomluvy - tehdejší společnost totiž měla svůj systém hodnot (odlišný od dnešního) a tzv. nactiutrhání bylo považováno za jeden z nejvážnějších prohřešků (na cti si každý zakládal). A šlechtici si např. ve středověku vyřizovali účty čestnými souboji.

Dnešní doba, která se ohání demokracií a lidskými právy, hledala účinnou, humánní, ale zároveň podle dnešních zákonů nejméně trestanou zbraň, které by se dalo bez úhony používat proti nepřátelům - dnes se sice nevraždíme, nebojujeme v čestných soubojích, dnes se pomlouváme a urážíme. Pozůstatky dávného vědomí o vysoké hodnotě lidské cti v naší společnosti jsou zneužívány téměř každodenně - pomluvy jsou vytvářeny proto, aby byl protivník společností odsouzen pro ztrátu cti, tj. aby byl odstraněn z místa, na kterém někomu překáží. Proto jsou chrleny pomluvy bez známky studu či pocitu něčeho špatného.

Možná brzy nastane okamžik, kdy se ničivý dosah pomluvy scvrkne na minimum, neboť pomluven bude už každý a za všechno, tudíž se pomluva stane pro svou všudypřítomnost bezvýznamnou a čest ztratí svou hodnotu, kterou kdysi měla. Urážka cti bude vážit stejně jako sdělení, že je nebe modré.

Co na tom, že co pomluva, to většinou lež.

Inu - "Pomluva - rozlitý inkoust. Utřeš, očistíš, a skvrna přece zůstane." A to úmyslní pomlouvači moc dobře vědí a zatím jim to vychází.