KSČM svým jednáním ukazuje, že je to strana, která se stále nezreformovala. A její představitelé mohou tisíckrát opakovat, že to není pravda. Bohužel však KSČM nebyla hned po revoluci zakázána, což byla chyba tehdejší demokratické politické reprezentace, proto lze hlasy pro KSČM (potažmo hlasy jejich zákonodárců) využít k prosazení cílů demokratických (nikoliv komunistických) sil (jako daň za to, že KSČM nebyla zakázána). Nikdy by však KSČM neměla dostat příležitost prosazovat jen své cíle a zájmy, natož se dostat k vládě.
Byla to velká chyba. Nezakázat KSČM. Proto jsme dnes v dost schizofrenní situaci - hlasy pro KSČM v demokratických volbách nelze neakceptovat, v parlamentu ubírají zákonodárci KSČM na síle všech demokratických stran. Nelze s nimi však jednat jako s demokratickou stranou, přesto některé zákony nelze prosadit bez jejich pomoci.
Byla to naše chyba. Ale co se stalo, stalo se. Každý ví, co je KSČM za stranu. Je to strana, která pouze před tváří kamer tvrdí, že se zreformovala - stačí však zajít na mítink KSČM, prvomájovou oslavu či uzavřené jednání KSČM a člověk pozná, jaká je KSČM ve skutečnosti. Bez uzardění obhajuje 40 let vlády jedné strany ("prý jen navazuje na to dobré, co se tady dělo"), kdy byla potlačována základní lidská práva, neoprávněně konfiskován majetek, likvidováni podnikatelé a ekonomika byla ruinována životuneschopným centrálním řízením, bez mrknutí oka kšeftuje se svými hlasy a je jí jedno, kdo její hlasy "koupí" (nejmarkantněji při volbě prezidenta - KSČM otevřeně čekala, kdo jí splní její požadavky, aby podpořila toho, či onoho kandidáta, jen když urve kus moci pro sebe - jasně, dělají to i demokratické strany, jenže ty ctí základní principy demokracie a jejich vláda nemusí budit obavy z přechodu na totalitní systém), její představitelé neváhají používat totalitní slovník vůči našim spojencům (hlavně vůči USA), varovat před buržoazií, mluvit o třídním boji apod.
Jak se tedy vypořádat s existencí KSČM, která má stále tolik přívrženců, že se dostane bez problémů do parlamentu?
(Naštěstí nikdy nehrozí, že by KSČM volby vyhrála.)
- Je třeba, aby KSČM byla všemi demokratickými stranami izolována. Aby všechny demokratické strany jasně deklarovaly, že nikdy nebudou vládnout spolu s KSČM.
- Všechny demokratické strany by měly stále připomínat, co komunisté v této zemi napáchali za škody, a měly by se neustále připomínat oběti komunistické zlovůle.
- Všechny demokratické strany by měly KSČM neustále vyzývat k tomu, aby se zreformovala.
- Všem demokratickým stranám však nezbývá - když už jsme kdysi blahosklonně souhlasili s tím, aby komunisté nebyli zakázáni - než v případě prosazení svých zájmů využít čas od času i hlasy komunistických zákonodárců - i tím se komunistům ukazuje, že proto, že jsme se je rozhodli nezakazovat a zlegitimovali jejich hlasy ve volbách tím, že se bez problémů dostanou do parlamentu, jsou do doby, než se zreformují, pouze dobří k prosazení cílů ostatních - jinou cenu v době, kdy jsou nereformovaní a pouze zabírají místo v parlamentu, prostě nemají.
