Farář Havlovický - nehrdinský hrdina z dávné doby

Katolický kněz P.Havlovický - vyznavač víry, ne mysticky blouznivé nebo fanaticky přísné a k jiným bezohledné, nýbrž té smírné, provanuté lidskostí a milosrdenstvím...

Tak charakterizuje hlavní postavu své čtyřdílné mohutné kroniky U nás její autor Alois Jirásek.

V tomto krátkém zhodnocení lze najít i smysl celého Jiráskova díla - humanita, tolerance, snášenlivost, svoboda - to jsou hodnoty, za které Jirásek ve svém díle bojuje. Pozorný Jiráskův čtenář ví, že Jirásek nevidí svět černobíle - pranýřuje např. katolíky i husity, pokud kdokoliv z nich porušuje Jiráskovy milované hodnoty.

Přesto je v Jiráskově díle jedna postava, která naprosto jednoznačně vyvrací všechny zkreslené předsudky o Jiráskovi jako o nepříteli katolíků a jednostranném posuzovateli českých dějin. Podobné postavy se sice vyskytují téměř ve všech Jiráskových dílech (nejvýrazněji například ve Skálách a F.L.Věkovi, ale i v Temnu a Proti všem), jsou však často (i účelově) přehlíženy, ač spoluvytvářejí myšlenkové a umělecké vyznění Jiráskových děl.

Je to hlavní hrdina kroniky U nás, katolický farář Havlovický (zde na ilustraci Adolfa Kašpara).

Předlohou byla Jiráskovi skutečná postava - P.Josef Regner, žák velkého Bernarda Bolzana, jehož si Jirásek velmi vážil.

Farář Havlovický je nádherná postava, která svou přítomností, skutky a myšlením dotváří mimořádně poetickou, ale realistickou atmosféru venkova první poloviny 19.století. Není klasickým hrdinou, bere však své povolání-poslání katolického kněze velmi vážně a zodpovědně - snaží se bojovat s předsudky, pomluvami, bídou a náboženskou a názorovou nesnášenlivostí.

A že má práce doslova a dopísmene jako na kostele.

Pomáhá chudým, ale obrací se to proti němu. Zakáže nelidský zvyk zabíjení nevinného zvířete, dočká se však vzbouření proti sobě. Snaží se pomoct lidem při epidemii cholery, ti si však nenechají vymluvit svoje pověry a brání se odborným lékařským doporučením. Snaží se lidem u vrchnosti pomáhat, je však pro své přílišné styky s vrchností lidmi pomlouván téměř jako donašeč. Pomůže chudým tkalcům, aby více vydělávali, ti však za více utržených peněz více utrácejí a hrají si na honoraci. Mluví s evangelíky jako se sobě rovnými, přesto se jeho "ovečky" vydají na hon na evangelíky...

"Kdyby chtěl být člověk s každým vždycky zadobře, musel by často jednat proti svému svědomí a přesvědčení. A ještě by to ničemu nepomohlo."
"Kdo víc ví, o to je bohatší, ale bohatý se nemá chudému smát pro jeho chudobu."
(z kroniky U nás)

Přese všechny těžkosti se dočkává uznání své snahy i výsledků své práce. Vidí, že svým působením přece jen posouvá vědomí lidí dál - k vzájemnému respektu, toleranci a snášenlivosti.

"Vždycky se snažil pozorovat sebe a své jednání, a bylo-li dobré, nevysoko je cenit - nicméně zůstalo přece pode vším vědomí, že je jiný nežli jiní, že koná víc, nežli by musel, víc nežli ostatní tak pohodlní, ano zlenivělí..." (z kroniky U nás)

Farář však nevede boj jen s okolím, ale i sám se sebou. Jak jen závidí evangelickému knězi, že může mít rodinu, děti. A on musí oželet svou velkou lásku a zůstat sám, osamělý...

Krásná postava, nádherné literární dílo plné nálad, příběhů a téměř až hrabalovského pábení, vtělená moudrost z prožitého - studnice plná živé vody čeká na Vaše znovuobjevení!