Benedikt XVI. nepřekvapil aneb Pompézní manifestace víry

Tři dny jsme byli svědky bombastického divadla katolické církve - rituály, uctívání, bohatá výzdoba, dokola opakované fráze. Benedikt XVI. nepřekročil ve svých projevech stín katolické církve.

Posuzovat význam papežovy návštěvy v ČR pouze tím, že párkrát promluvil česky, odsoudil svět konzumu a vyzval k hledání jiných hodnot, trvalejších a smysluplnějších, je trochu málo.

Je třeba si uvědomit několik důležitých spektů papežovy cesty v ČR:

• papežova návštěva probíhala v konzervativním velkolepém duchu - snaha zaujmout monumentálností a bohatostí čišela ze všech stran - tím se přehlídka katolických "duší" nelišila od jiných přehlídek moci, např. v Číně či bývalém Sovětském svazu (těžko tak mohla katolická církev přesvědčit "nevěřící" o své pravověrnosti - vždyť Ježíš kázal o chudé církvi a odříkání a proti modloslužebnictví, katolická církev však předvedla pravý opak, ceremoniál se jen hemžil zlatem, dary, uctíváním ostatků svatých a soch, vzhlížením k papeži jako k modle, i když se jedná pouze o člověka, byť vysoce inteligentního)
• místo dialogu zazněl použe papežův monolog a servilní řeči vítajících církevních činitelů (mimochodem vše připravené několik měsíců dopředu)
• papežovy proslovy odsuzující povrchni konzumní život a nabádající k jiným cestám života nebyly ničím překvapující, naopak jsou tato témata mezi katolickými duchovními IN - neřekl tedy nic nového, co by třeba neříkali i někteří církevně neangažovaní, zato však rozumní lidé v české společnosti (filozofové, spisovatelé..)
• Benedikt XVI. nevyvrátil nedůvěru, kterou má ke katolické církvi většina občanů ČR (pokud by k nám přijel skutečně přesvědčovat o smysluplnosti katolické církve a její upřímnosti, jistě by se snažil bariéry mezi většinou českého národa a katolickou církví odstranit - tak by jeho cesta do ČR získala skutečný smysl) - nedokázal se však omluvit za chyby, které katolická církev v českých dějinách udělala, nezastal se Jana Husa i všech jeho následovníků, kteří bojovali za církev držící se pouze Bible, a neotevřel náruč ke smíření a odpuštění, kterou by jistě většina národa opravdu uvítala - ukázal tak, že se katolická církev neposunula ani o píď blíže k hodnotám skutečné víry (odpuštění, skromnost, pokora, láska k bližnímu), ale že vězí ve svých středověkých názorech a přežívá ve své zbytnělé organizaci

Jistě, na mnoho věřícich (a jistě i část nevěřících) papežská show zapůsobila. Ale právě na ni nejvíce platí stará česká moudrost - není všechno zlato, co se třpytí.