Pokračující zájem zahraničních vydavatelů, recenzentů a posluchačů vážné hudby potvrzuje, že svět konečně začal s obdivem objevovat i jiná díla Bedřicha Smetany, než je Má vlast, Prodaná nevěsta či smyčcový kvartet Z mého života.
http://www.prestoclassical.co.uk/a/1153/BBC_Philharmonic/1
Bedřich Smetana dobývá svými méně známými díly svět.
Mnohý se dnes ptá - jak je to možné u skladatele, jehož většina děl je tak pevně spjatá s českými zeměmi, jejich životem, kulturou a historií. Zdá se, že "národní" bariéra, která dříve bránila velkému množství Smetanových děl v jejich proražení do světového repertoáru, byla prolomena.
A to, co se dříve zdálo jako bariéra, je dnes naopak v zglobalizovaném světě oceňováno jako mimořádná originalita ozvláštňující geniální skladatelské umění.
Ve Smetanovi je viděn vrcholný romantický skladatel, který dokázal svoje umění výrazně individualizovat (díky akcentaci typicky českých prvků pocházejících z české lidové hudby). Smetanovo dílo je pokládáno za typicky české (je potěšující, že v zahraničí - a to díky Smetanovi, ale i jeho následovníkům Dvořákovi, Janáčkovi... - ve světě poznají a vědí, co je typicky česká hudba).
Smetana zaujal ve světě samozřejmě především svými kvalitami a originalitou, než původními vlasteneckými záměry. Zahraniční posluchači sotva ví, kdo byla Libuše a co znamenala v české historii. Dobře však znají jiné velké skladatele 19.století - Wagnera, Brucknera, Schumanna, Schuberta, Liszta... A Smetanu k nim oprávněně řadí, neboť se od nich výrazně odlišuje.
Smetana napsal i řadu děl s mimočeským námětem - tato díla byla také dosud světu ukryta. Ovšem nadšení, které způsobila Smetanova symfonická báseň Richard III. podle tragédie W.Shakespeara v Shakespearově rodné zemi, stvrdilo mimořádné skladatelské kvality Bedřicha Smetany i v mimočeském námětovém okruhu.
Svět poznává Bedřicha Smetanu jako komplexní a vynikající osobnost hudby 19.století - jako skladatele národního (Má vlast, Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, duo Z domoviny apod.), výrazně subjektivního (smyčcové kvartety, klavírní trio apod.), se světovým rozhledem (Richard III., Hakon Jarl, Valdštýnův tábor apod.) a smyslem pro humor (Dvě vdovy, Hubička apod).
Smetana - vedle klasicky operních témat (Dalibor, Libuše, Braniboři v Čechách) - dokázal jako málokterý skladatel věnovat své opery obyčejným hrdinům/nehrdinům, nepatetickým příběhům a prostým citům. Mnohým se sice zdají jeho některé opery "o ničem" a dávají přednost velkým dramatům, ale ten, kdo pronikne do Smetanových oper, pochopí, kolik lidské pravdy, moudra a pochopení života se v nich nachází - tím předjímá některé Janáčkovy opery (není bez zajímavosti, že opery Prodaná nevěsta, Hubička či Dvě vdovy nacházejí největší pochopení u studentů světových konzervatoří).
Nechci zde dělat reklamu vydavatelství CHANDOS, které kompletuje Smetanovo orchestrální dílo, ale dojem, který na mě obě CD udělala, je obrovský.
Barvitost, originalita a svěžest Smetanovy hudby dosahuje na těchto CD nepřekonatelného maxima (snad jen předehru k Libuši bych snesl rychleji a s větší gradací).
Komunistickým režimem tak neblaze zprofanovaný a oficiálně vyzdvihovaný skladatel Smetana konečně našel upřímného uznání - uznání o to cennějšího, neboť bylo spontánní a nikým nevnucované.
