Arogance moci na vrcholu - bohužel lze dojít ještě dál

Radní Richtr (ODS) prohlásil k demonstrujícím umělcům, že se problémy nedají řešit na ulici (říkali to komunisté v listopadu 1989, když dostali strach, že by mohli přijít o výsadu rozhodování jen podle svých představ a že by jim do toho mohl někdo začít mluvit), vláda schvaluje umístění protiradarové základny, aniž by akceptovala vůli občanů vyjádřit se k této problematice v referendu, a díky přeběhlíkům s nulovým celospolečenským konsensem radikálně proměňuje zdravotnictví a ignoruje potřebu kompromisu přijatelného napříč politickým spektrem.

Podobnost s bývalými komunistickými vládami a vládci začíná být děsivá - a to žijeme v demokratické zemi. Tehdy to byla totalita - od totalitních vlád a vůdců se dá přirozeně očekávat arogance moci, neboť základ jejich vlády je nedemokratický. Arogance moci u demokraticky zvolených vládců je však nepřípustná a nebezpečná.

Demokratické podmínky umožňují otevřenou kritiku a vlastní názor - předkládám tedy svůj seznam symptomů arogance moci u dnešních představitelů státu - k zamyšlení i jako varování, abychom neposouvali hranice k naprosté lhostejnosti a toleranci netolerovatelného:

• Korupce se stala něčím normálním. Politici dnes už zcela bez skrupulí a morálních zábran korumpují a jsou korumpováni. Jediným jejich cílem je vlastní prospěch. Čunek drze obhajuje neobhajitelné, mlží a lže - to, že kvůli svému prospěchu zkorumpoval státní zastupitelství, že jen díky evidentnímu politickému nátlaku nebyla na Čunka podána žaloba (což je v moci pouze státního zástupce, který byl zrovna těsně před hlasováním o reformách vlády vyměněn za loajálního, jenž zdiskreditoval hlavní svědkyni jako nedůvěryhodnou, zato rozpory v Čunkově výpovědi a výpovědi dalších svědků neviděl), že lže veřejnosti (tvrdil, že se bude snažit věc objasnit, poté odmítl u soudu vypovídat), a přesto se stal znovu ministrem, je důkazem absolutní arogance moci srovnatelné jen s bývalým režimem, kdy jakýkoliv straník se díky známostem udržel ve funkci, i kdyby provedl cokoliv - a všichni mlčí - morální autorita, kterou by měl mít prezident, nikde, Klaus jen nemorálnost a korupci jmenováním Čunka ministrem potvrdil (kdysi mu vadilo i jen to, že ministr neuměl cizí řeč)
• Premiér se jako reprezentant státu chová jako hulvát (sprostě nadává, kope do aut, svoji milenku dosazuje do funkcí - Talmanová jako předsedkyně výboru pro rodinu), ignoruje potřebu společenského konsensu a jen proto, že "záhadně" přeběhli 2 sociální demokraté a poskytli mu křehkou většinu v Poslanecké sněmovně, myslí si, že mu všechno projde a že všechny převálcuje - dokonce má tu drzost lhát (viz jeho smlouva s voliči či jeho prohlášení po volbách, že vládu s přeběhlíky nechce) a stavět se do role "vítěze, který bere vše" - měl by si uvědomit, že volby sice vyhrál, ale těsně, většinu jeho vláda podle výsledků platných voleb z roku 2006 nemá
• Vláda radikálně mění zdravotní systém, zavádí poplatky a chce rozprodat nemocnice a zdravotní pojišťovny. Ignoruje výzvy opozice i odborníků na nutnost dialogu a hledání kompromisu - viz výzva chartistů http://www.lidovky.cz/chartiste-varuji-pred-julinkovou-reformou-fko-/ln_nazory.asp?c=A080522_153738_ln_nazory_bat, není schopna řešit problémy, které díky jejím návrhům vznikají, narušuje sociální smír a nedokáže domyslet důsledky svého jednání (zavést trh do zdravotnictví samozřejmě lze, ale musí mít jasná a pevná pravidla, zdraví není rohlík)
• Díky prospěchu několika politiků a handlu mezi vládními strany (volba Klause prezidentem) prosazuje vláda církevní restituce ve znění, které nedokáže obhájit a zdůvodnit
• Někomu z politiků ODS se nelíbí Kaplického návrh na knihovnu - popřou se tedy výsledky mezinárodní soutěže (která ale stála daňové poplatníky několik milionů Kč), zpochybní její zadání a ODS, která má na Magistrátu většinu, si udělá, co chce ona (na co nějaká odborná komise, co na tom, že se vyhodily miliony úplně zbytečně a že mezinárodní Unie architektů uznala výsledky soutěže)
• Radní Richtr spolu s ODS vymyslí svůj "tržní" systém dotace divadel a nehledí na námitky těch, kterých se dotace týkají - své odpůrce vykreslují jako neodborníky a ty, co jim jde jen o peníze - že se vyhodí miliony za vlastně zbytečnou soutěž na knihovnu, to nevadí, nikdo za to nenese odpovědnost, ale pár milionů na divadla se nenajdou - navíc je zřejmé, že kultura nejsou jen populární kusy, které vyprodají divadlo -- chceme se snad stát nekulturním státem? Zato některá privilegovaná divadla tvářící se jako ta, která na sebe vydělávají, dostávají štědré dotace bez problémů (divadlo Na Fidlovačce senátora za ODS Tomáše Töpfera)
• Prezident Klaus včetně členů vlády veřejně lže ohledně svých pochybných milostí lidem blízkým ODS (podnikatel-milionář Kratochvíl souzený za hospodářskou kriminalitu v 90.letech) - nevzpomíná si na schůzky (ač se podnikatelem sešel pár měsíců před milostí), neví nic o jeho napojení na ODS (ač za něj Langer sám kdysi orodoval, Langer i Klaus se s ním několikrát sešli, Kratochvíl sponzoroval volební kampaně ODS) - legalizuje se tak rozkrádání v 90.letech
• Ministr Schwarzenberg (SZ) tvrdil, že s Čunkem ve vládě nebude, a teď s ním sedí - sice si objednal audit, ale proč nejdřív jmenování Čunka ministrem a pak audit? Nemělo by to být obráceně? Čest se vytratila i u šlechticů...
• Státní zástupci jsou šikanováni za to, že neposlechli a nejednali dle politické zakázky. Ministr Pospíšil /ODS/, ve svých projevech tak odhodlaný zastánce spravedlnosti a postihování nešvarů a chyb, mlčí a kryje praktiky a nátlaky, kterým státní zastupitelství čelí - zastává se Vesecké, která nesouhlasí se zbavením mlčenlivosti svých podřízených, aby se nemohla vyšetřit pravda, a své neposlušné ovečky nenápadně likviduje - http://zpravy.idnes.cz/kritizovali-veseckou-za-cunka-ted-maji-potize-f4g-/domaci.asp?c=A080525_213010_domaci_mia

Arogance moci dostupuje vrcholu. Uvědomme si to. A nemlčme. Jinak budeme mít sice demokracii, ale s totalitními rysy, kterou už nebudeme moci ovlivnit. Otázkou zůstává, jestli existuje nějaká jiná alternativa? Je snad ČSSD lepší než ODS? Domnívám se, že je třeba velkého celospolečenského nátlaku na celou politickou scénu, aby došlo k zásadní změně v chování našich politiků. Musíme znovu stanovit pevné hranice a dát všem politikům vědět, že si nesmějí dělat, co chtějí, a že jsou tam jako zástupci nás, voličů, ne jako zástupci svých peněženek.