Já se vrátím a se mnou přijde zákon….hooodně zákonů

Po Lex Schwarzenberg, Lex Babiš, dojde i na vás občané, již připravujeme Lex Novák, Lex Svoboda, Lex Dvořák, Lex Procházka…Lex plyšový králík, ano i na tebe dojde plyšový králíku!!! 

Státní podnik na výrobu zákonů pracuje v třísměnném provozu (vč. nočního opakování na ČT 24), letos splnil plán výroby a schvalování zákonů na 220 % a je připraven přijímat další lobbistické a společenské objednávky. Za svůj výkon bude zcela jistě oceněna celá Poslanecká sněmovna Řádem práce. Naši republiku a hospodářství si nějakými občany rozvracet nedáme, skandují poslanci!!

Už ve starém Římě věděli, že když je republika nejzkorumpovanější, má nejvíce zákonů (corruptissima re publica plurimae leges). 

Bohužel, tak jak bývá zvykem vždy, když vítězí kvantita nad kvalitou, tak i v případě přijímání nových zákonů vítězí zmetky, paskvily a legislativní odpad, který postupně zapleveluje celou společnost, od dětí přes podnikatele až po důchodce. Nejednoznačnost, nesrozumitelnost, jazyková a stylistická upatlanost mnoha zákonů dosahuje rozměrů, které způsobují, že není jasný smysl a účel mnoha zákonů. 

Není výjimkou, že jednu a tutéž oblast upravují různé zákony. Klasickým případem je zákon o tzv. registru smluv, o jehož smysluplnosti a vhodnosti lze úspěšně pochybovat. Byť se to v tomto světě kdekdo bojí vyslovit. Přece všichni chceme TRANSPARENTNOST!

Má se jednat o „nejkrásnější“, „nejjednodušší“, „nejvydařenější“ či „nejobávanější“ zákon. Zásadní otázkou je, proč bylo nutné přijímat v této souvislosti samostatný zákon, místo aby byla předmětná úprava začleněna do zákona č. 106/1996 Sb., o svobodném přístupu k informacím.  

A ptám se dál... Proč vůbec byl tento zákon přijímán, když již od 1. 7. 2006 máme zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách a v něm ustanovení § 147 a), které ukládá všem zadavatelům veřejných zakázek (tedy ve většině všem, kteří podléhají zákonu o registru smluv) uveřejnit na profilu zadavatele smlouvu včetně všech jejích změn a dodatků, výši uhrazené ceny a seznam subdodavatelů, to vše do 15 dnů od uzavření smlouvy. Nový zákon o zadávání veřejných zakázek (134/2016 Sb.), který nahradil výše zmíněný zákon vstoupil v účinnost dne 1. 10.2016 a obsahuje opět konkrétní ustanovení § 219), které opět ukládá totožnou povinnost o uveřejňování smluv. Krom této povinnosti, již však nechybí nenormativní odkaz na jiný právní předpis, kterým je právě zákon č. 340/2015 Sb., „registr smluv“, který vstoupil v účinnost 1. 7. 2016.  

Celý zákon o registru smluv je nesystematický a je plný výkladových problémů, například v problematice rozdílné lhůty uveřejnění, kdy od roku 2006 je povinností uveřejnit dle zákona o veřejných zakázkách do 15 dnů a dle zákona o registru smluv nyní do 30 dnů. Prostě paskvil, jak má být, se vším všudy. 

Na závěr snad jen zamyšlení k neplatnosti a neúčinnosti smluvních ujednání, které neuveřejnění smlouvy dle zákona o registru smluv způsobí. 

Každý smluvní vztah vzniká na základě právního jednání dvou a více smluvních stran. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník definuje znaky právního jednání v podobě dostatečné vůle, tato vůle musí být vážná a obsah jednání musí být určitý a srozumitelný. Ve své podstatě se jedná o všem známéustanovení na konci smlouvy ve znění „smlouva byla uzavřena po vzájemném projednání podle jejich pravé a svobodné vůle, dobrovolně, určitě, vážně a srozumitelně, nikoliv v tísni ani za nápadně nevýhodných podmínek“. Projev vůle, je projev našeho jednání, našich úmluv a dohod s partnery a smluvními stranami. Dříve bylo projevem vůle podání ruky, kdy smlouva byla tímto uzavřena. Dnes nejenže podání ruky přestává mít váhu vážnosti a srozumitelnosti, ale dokonce ani písemně zhmotněný projev vůle a dohody nic v našem právu neznamená. My máme totiž dokonalý paskvil, nám vymysleli poslanci „Zákon o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv“. 

Podání ruky tedy neznamená vůbec NIC, o nic větší NIC není ovšem ani písemná smlouva. Nejvíce je úředník či osoba, která má povinnost smlouvu uveřejnit a vůbec nevadí, že se nikdy nijak neprojevila, vlastně když opět neprojeví vůli, tak vše je neplatné a neúčinné. Tedy nastupuje ono známé, kdo nic nedělá nic nepokazí, kdo nic nepokazí, bude pochválen, kdo je pochválen bude povýšen….

Málem bych zapomněla. Co na tom, že v registru smluv je většina podstatných údajů začerněna a není možno nic zjistit. Ale to nevadí, máme zde starý dobrý zákon č. 106 z roku 1996, případně zákon č. 134/2016 Sb…

Vážení poslanci více a houšť!!