Sport a celou sportovní oblast jsem kdysi dělila na období před Hušákem a po něm. Úmyslně zmiňuji Hušáka a nikoli Sazka/O2 Arénu, která jak měla být výstavním stánkem sportovců, tak se stala prvním hřebíkem do rakve sportu.
Období po Hušákovi bylo složité. Sportovní prostředí se pomalu vzpamatovalo, ovšem do dnešního dne nedosáhlo objemu financování z roku 1989. Ve své podstatě došlo k propadu v roce 2011, kdy zkrachovala SAZKA a tím zmizely zdroje. Možná by bylo dobré si osvěžit akcionáře Sazky:
- Česká asociace - Sport pro všechny,
- Autoklub ČR,
- Sdružení technických sportů a činností ČR,
- Asociace tělovýchovných jednot a sportovních klubů ČR,
- Orel – křesťanská tělovýchovná organizace,
- Český střelecký svaz
- Český olympijský výbor (od roku 1997)
Dlužno říci, že personálně se do dnešního dne moc v obsazení uvedených organizací moc nezměnilo. Od té doby jsme několikrát novelizovali zákon o hazardních hrách, ale bohužel to nic zásadního do financování sportu nepřineslo. Ba naopak. Za zásadní považuji nastavení odvodů z loterií, do sportu. Měla by se stanovit zvýšená sazba ve výši 35-45 %, kdy je třeba taxativně stanovit, že tyto zdroje budou použity na financování sportu, avšak bez lobbistických vlivů. Stát si samozřejmě musí stanovit priority a podílet se na financování sám. Za ideální financování bych považovala vícezdrojové financování, kdy kromě příjmů z loterií a státního podílu, by měly přispívat na sport rovněž zdravotní pojišťovny v duchu studie „každý dolar investovaný do sportu ušetří čtyři dolary ve zdravotnictví".
Z prvního hřebíku v rakvi se sport jakž takž vzpamatoval, ovšem přišel květen 2017, kdy se Ministerstvem školství přehnal hurikán Katka a zrušil jeden z programů. Své rozhodnutí odůvodnila odvolávkami na probíhající trestní řízení, obviněné a netransparentnost. Podle mého názoru se prostě a jednoduše podělala. Toto rozhodnutí však bylo morovou ránou pro sport a paní Valachová tu pomyslnou rakev zatloukla opravdu důkladně. V září 2017 použil obdobnou argumentaci ke zrušení dalšího programu její nástupce ministr Štěch a dílo tak dokonal. To, že argumenty použité paní Valachovou jsou naprosto proti základním principům práva, mě u „právničky“, jak o sobě často prohlašuje a dává tím sílu svým „argumentům“ dost děsí. Jedná se o flagrantní pošlapání pojmu řádný hospodář. Pojetí situace této dámy způsobilo, že celý systém, za který nesla odpovědnost, přestal fungovat!! Na základě několika novinových článků, bez řádného soudního rozhodnutí, na základě „jedna paní povídala“, paní Valachová zasadila sportu smrtelnou ránu, ze které se sport do dnešního dne neuzdravil a obávám se, že brzy půjdeme na pohřeb, pokud nebudeme jednat zodpovědně a rychle.
Nápady, „koncepce“ a vůbec téměř všechny kroky paní Valachové nás budou strašit ještě dlouho, a není jisté, zda mimo sportu nepůjdeme na pohřeb rovněž celému školství, neboť inkluze, batolata ve školkách a nové financování, by se dalo přirovnat k tunelu velkému jako SAZKA. Zbývá již jen to, že pod taktovkou paní Valachové budou hrát na pohřbu sportu a školství novou hymnu, ve které se rovněž vzhlédla.
V poslední době vidím jak sport a lidé, kteří jej mají rádi, s tou hnusnou chorobou bojují a snaží se z té rakve vylézt.
Když jsem v počátku hovořila o školství a sportu, tak mě např. zaujaly školní akademie zakládané FAČRem, a několik jsem jich navštívila. Zde jsem pochopila, že bez srdcí na dlani lidí, kteří se snaží o to, aby vše klapalo, by fotbal již dávno nefungoval. FAČR není a nebyl pan Pelta. FAČR je parta lidí, která se snaží „z ničeho uplést bič“. A je zřejmé, že to je možné i bez pana Pelty. Dny pana Pelty v českém fotbalu, respektive ve struktuře FAČR, jsou, dle mého názoru, sečteny, a nezbývá než mu popřát mnoho úspěchů jako funkcionáři prvoligového FK Jablonce nad Nisou a dobrý konec v podivné kauze nekauze.
Mnohem více mě trápí spojení sportu, veřejných peněz a byznysmenů. Mezi ty nejvyšší patří Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru a člen Mezinárodního olympijského výboru, člověk, který byl u pádu SAZKY, člověk, který vede firmu TECHO a.s. podnikající v nábytkářství, člověk, který rozjíždí své developerské projekty v Kanadě. Jsem přesvědčena, že se jen velmi stěží oddělují výhody z vykonávaných funkcí a jím řízeného byznysu, tak jak jsem přesvědčena, že vše nejde zvládnout, pokud člověk dělá všechnu svoji práci poctivě. Potom se nabízí myšlenka, že něco je využíváno ve prospěch něčeho jiného, ale vše je o lidech a morálních profilech, tak jako o společenské kultuře.
