Expedice SEVERNÍ PÓL, část I. - Nápad

Začalo to úplně nevinně. Tak, jak to vždycky začíná....A jestli někde umrznu, tak za to bude moci ta zatracená bábovka.

Dneska ráno padnul dotaz, co jim zase jednou upeču. Já se chvíli zamyslel, popřemýšlel jestli bábovku nebo koláč, ale pak jsem si tak nějak uvědomil, že se mi u sporáku už stát nechce a že chci být zase jednou pro změnu třeba polárníkem. Serval jsem ze sebe zástěru a zařval jsem z celých myších plic: ,, Kašlu vám na bábovku! Chci dobýt Severní pól - chci být první plyšovou myší, která to dokáže´´.

Jediné, co jsem tím způsobil, byla mírně nadzvednutá obočí ostatních členů rodiny a prý abych si zase natáhl tu zástěru a uklidnil se.

Ale znáte mě. Jak mě popadne fantas jsem k nezadržení. Zástěru jsem každopádně už neobléknul.

Vím jen jedno, chci na pól a jestli to bude jen trochu možné, tak do dokážu!
 

A hned jsem dal dohromady přípravu:

• Sehnat polárníka, kterému svěřím svůj myší kožich a který si mě zároveň uváže na pár dní na krk.

• Ihned začít s tréninkem v mrazáku, aby si moje myší tělo zvykalo. Mám jen strach o moji srst. Jsem už bohužel přesrstěný na léto.

• Musím ihned začít více jíst. Kdyby náhodou šlo něco šejdrem, tak abych pár dní vydržel bez úhony.

• Sponzora hledat nebudu. Nějaký kapesný mám ušetřený. Letenku nepotřebuju, jak to znám, tak poletím stejně v nějaké polární botě v baťohu.

• Musím se domluvit s mourovatou Lízou od vedle, aby mi zalévala kytky.
   

Pokud by někdo měl nějaký tip nebo dobrou radu, třeba jak se chová eidam v mínus třiceti a podobně, tak pište na [e-mail]. Díky!

PS: Lhal bych, kdybych tvrdil, že mi nedrkotají zuby a zimou to určitě nebude....ale já vím, že to dokážu!

DRŽTE SI KLOBOUKY A MNĚ PALCE I NA NOHOU!!!