Kulturní fronta by se měla zklidnit

Nejsem úplný barbar, kulturu mám rád. Na co ale začínám být alergický, jsou apely kulturní fronty, umělců a samozvaných elit..

Výzvy. Staly se již standardem. Několik známých osobností, většinou stále stejných, vyzývá národ k tomu volit toho, nebo onoho, zaujmout to nebo ono stanovisko. Nu, proč ne. V podstatě nelze nic namítat. Žijeme ve společnosti, kde má každý svobodu iniciovat cokoli a vyzývat ostatní k čemukoli.
Co mi ale není úplně jasné, je proč jim vlastně média věnují tolik pozornosti? Je to nutné? Kdybych byl cizinec, který se přistěhuje do této země a chtěl bych pochopit místní poměry, nezeptal bych se na názor herce. Vždyť umělci jsou, z povahy věci, lidé emocionální. Rácio je takříkajíc méněcennou funkcí jejich mysli. Jsou tedy více než jiné profesní skupiny náchylní podléhat kampaním a uměle vytvářeným náladám. Není divu, že lze vidět obrázky, kde rozšířené zorničky, nadšené výkřiky a vůbec celé chování vzyvatelů toho jediného spravedlivého politika, tolik připomíná chování členů sekty, vůči svému guru.
A co už vůbec nechápu je, proč se ony osobnosti domnívají, že jejich apel někoho ovlivní. Ještě se to snad může domnívat archetypální tatínek, pan Svěrák … Lidé ho mají rádi a tak by se mohli najít tací, co si řeknou, že když to říká pan Svěrák, je to asi pravda. Ale co pan Kocáb? Kolik lidí ho má rádo, kolik lidí ho považuje za mravní autoritu? Nebo pan Halík, který je podepsán snad pod každou výzvou, která se v této zemi objeví? Jak to, že není těmto lidem jasné, že jejich podpora někomu funguje maximálně jen jako polibek smrti? Nevím. Snad tím jak se pohybují jen v rámci určité subkultury, nemají ponětí o tom, jak skutečně působí navenek. To ovšem není problém jen kulturní fronty. Se stejným zkreslením se potýkají třeba i malé politické strany, které, například během voleb, mívají přehnaná očekávání, neboť se pohybují pouze v prostředí lidí se stejnými postoji..
Nyní je tedy po volbách. Vyhrál Zeman, Schwarzenberg prohrál. V nějaké typické Africké zemi by vzápětí proběhla standardní reakce – strana která prohrála, by vytáhla do ulic a dala najevo svou frustraci. Zapálila pár stovek aut a podobně. V Africe naštěstí nežijeme, považujeme se za vyspělou demokracii. Přesto se zdá, že některým činí potíž prostě pogratulovat vítězi, skousnout porážku a případně se soustředit na nalezení vhodnějšího kandidáta do dalšího politického boje… Ne, oni dále píší výzvy. Porážku nepřijímají…
Ač halasně opěvují demokracii, demokracie jim vlastně nevoní. Lidi považuji za hlupáky, vládnout by měly elity. Tedy oni. Výkvět národa, který ví co je správné. Oni by vybrali kandidáty, oni by vybrali vítěze. Uvědomělý lid by to pak schválil v nějakých těch volbách "pro forma". Pak by konečně nastal kýžený ráj na zemi. Vláda filosofů… Jen ten lid jim to stále kazí. Není uvědomělý. Proto se kulturní fronta zlobí. "Malí čecháčci, fuj!"
Já myslím, že by se kulturní fronta, měla konečně zklidnit. Češi většinově odmítli umělou, médii vytvořenou tvář dobrotivého klonu Havla. To co máme místo toho, není také žádná výhra, ale to už je život. Ovšem komu to nevoní, ať nezoufá. Za pouhých pět let se jistě objeví nový charismatický spasitel, ke kterému se budou moci upínat zraky a naděje slzících divadelníků, dramatiků a všech dobrých lidiček…