Dnes nastalo to slavné datum! Kdy se u nás znovu otřásly dějiny a studenti, se svícemi v rukou, nás zbavili "komunistických okovů", pod kterými jsme trpěli celých čtyřicet let. A my jsme si konečně svobodně vydechli a těšili se...
No, těšili… My, tady, v západní Azii, (jak nás vidí mnoho osvícenců z velkého světa), v Gottwaldově, daleko od Prahy, jsme 17. listopadu ještě věděli prd. Z hlavní zpravodajské relace v ČST jsme sledovali většinou jen sportovní zpravodajství, protože jsme věděli, že se v Praze bude slavit Mezinárodní den studentstva a většina z nás na nějaké projevy komunistických politiků a angažovaných umělců, či funkcionářů SSM opravdu nebyl nijak zvědavý. A oni nám, soudruzi, toho ani v té TV o tom tehdy moc neřekli. Já konkrétně jsem se poprvé dozvěděl něco o tom, že se v Praze „něco“ semlelo až když jsem se trochu zaposlouchal do projevu soudruha Pitry, který promlouval 19. 11. k národu a já čekal na to, co v té kysni večer bude. Z jeho neurčitých formulací vyplynulo, že se to v té Praze zřejmě nějak zvrtlo. No a tak jsem šel naladit Svobodnou Evropu nebo Hlas Ameriky… a už to jelo. Demonstrace na náměstí, roztláčení Žigulíka v mrazech abychom to stihli, generální stávka, nástup do koordinačního výboru OF v jedné opravdu docela velké firmě, důvěra či nedůvěra, přejmenování Gottwaldova na Zlín, Baťa s Komárkem před radnicí a konečně ta vytoužená SVOBODA! Posbíral jsem chlapy ze stavby, založil firmu, otevřel obchod a těšil se, že za takových deset, dvacet let, doženeme alespoň to Rakousko, kam vedla naše první cesta za socialistické hranice...
Jak se říká, čas trhnul oponou a místo mladého třicátníka (a kousek), je tu mladý šedesátník. Také „a kousek“. A moje pocity? Tož, aj když si myslím, že by to mohlo být opravdu lepší, (a to Rakousko je furt daleko), nemyslím si, že je to úplně špatné. Naopak. Myslím, že se máme celkově, zvláště při srovnání s okolním světem, opravdu dobře. Poslední dobou i ti, kteří jsou na samém spodku té pomyslné společenské hierarchie. Tedy "lopaty" na stavbách, prodavačky v hypersuper, dělníci v montovnách ale i ti důchodci či nějak handicapovaní lidé. (Jen doufám, že všichni pochopili, že ty „lopaty“ nemyslím hanlivě. Sám jsem u ní začínal a byla docela často i mým hlavním výrobním prostředkem.)
Samozřejmě, že nám tu „revoluci“, nikdo „neukradl“. Ruku na srdce, ona to vlastně ani žádná pořádná revoluce nebyla. Správně spíš takový, někdy i docela veselý, politický převrat. Jediný mrtvý, který ten pád vlády jedné strany vlastně naostro spustil, byl vymyšlený mrtvý student M.Š. Není to paradox? Aby mohla na hradě zavlát vlajka s tou „správnou“ Pravdou a láskou, musela být na začátku použita lež. No, nebuďme krutí, snad to nebyla vymyšlená lež a takové to „Vrtěti psem“ po česku, ale jen omyl v dobré víře. Nakonec, buďme rádi, že i ten „jediný mrtvý“, byl vlastně mrtvý pouze virtuálně. Kéž by tomu tak bylo při všech dalších revolucích a válkách.
A politici? Politici jsou pořád stejní. Netvrdím, že se mezi nimi nenašel žádný, který by to myslel opravdu upřímně a nešel do politiky s ideály a ne primárně s tím, aby získal moc, vliv a peníze, ale aby se choval vždy čestně, nelhal, nedělal kompromisy a nezrázel své voliče a to vše jen a jen "pro blaho lidu této země". Ale všichni dobře víme, kam často vedou ty cesty a čímže jsou tam dlážděny a jak to nakonec s těmi politiky dopadlo. Tata, který byl kdysi u nás na dědině, po válce, nějakou chvilku v zastupitelstvu (než ho komunisté vyhodili), mi vždycky vtloukal do hlavy, že „politika je špinavý obchod se svinstvem“ a pryč od ní daleko daleko. Netvrdím, že tomu musí být vždy a všude, ale řekl bych, že se to tomu velmi přibližuje. Takže dnes mi nějaký Babiš, nebo Zeman opravdu nevadí. Zvlášť, když si dobře pamatuji, jak se chovali ti, kteří tam byli před nimi (a které jsem i já volil) a kdože nám to slibuje ty zlaté časy, které nás čekají, když toho zloducha Babišového z politiky vyženeme. Kdyby tam nebyl on, byli by tam jiní. A já ani dnes nevidím na politické scéně nikoho, kdo by byl opravdu výrazně lepší. Snad na místě prezidenta - možná. Ovšem mít tam K. Sch., nebo pana D., kteří by nebyli ani tak prezidenty českými, ale, jak sami o sobě hrdě tvrdí, hlavně evropskými, říkám - zlatý Zeman. I v souvislosti s tím, jak se chová EU a jak si vysvětlují a podávají nám ty jejich „evropské hodnoty“ dnešní vedoucí evropští vůdci
Co mně ale vadí ze všeho nejvíce je to
....že socialismus z východu, kterého jsme se jakž takž kdysi zbavili, se k nám tlačí, v poněkud sofistikovanější podobě, z míst, ke kterým jsme tak dlouho obdivně vzhlíželi. Ze západní Evropy a z Ameriky.
Že jediný rasizmus, který potlačujeme, je ten „bílý“, ale před tím „barevným“ poklekáváme.
Že demokracie je pouze tehdy, když volby vyhraje ta správná strana, nebo názorová skupina.
Že cenzura sice neexistuje, ale pouze tehdy, když jsou prezentovány ty správné názory.
Že neexistuje diskriminace v povolání kvůli odlišným názorům, ale mnozí z těch, kteří si dovolí nesouhlasit s dnešním „hlavním proudem“ jsou donuceni rezignovat, nebo jsou přímo ze svých funkcí vyhozeni, nebo odejiti na vlastní žádost.
Že se opět téměř nedá poslouchat veřejnoprávní zpravodajství a politické komentáře, protože většina jejich redaktorů si dalo za cíl bojovat za tu „opravdu správnou věc“.
Že si ta správná Evropa vytyčila za cíl zachránit všechny „potřebné a strádající“ z celé Afriky a Azie, ať to stojí, co to stojí.
Že… no, to by už snad i stačilo.
Dnes přece máme ten sváteční den, tož proč si ho kazit? Vždyť radovat se můžou opravdu všichni. Ti, kteří jsou spokojeni s Babišem a Zemanem z přítomnosti, ti, kteří z nich mají dnes a denně kopřivku z toho, že se to všechno tak krásně vyvíjí a zanedlouho tu "stoprocentně" opět zavládne vláda té správné demokracie! Vždyť i Kantar a Moravec v televizi to říkali.
No a já se raduju, že venku je tak krásně a s kamošem jsme mohli pokoštovat letošní výbornú slivovicu a připit si na zdraví. Až teď si uvědomuju, že na ten dnešní svátek jsme si při řeči vlastně vůbec nevzpomněli... Tož, ještě jednu aj na tú slavnú "revoluci"! Ať žije!
