Protože jak jinak si vysvětlit zcela vážně myšlený návrh rozsudku pro nějakého pana Krafta na trest „…obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin a dále přiměřenou povinnost podrobit se převýchovnému programu sociálního výcviku."
Věci, které se zdály být ještě nedávno naprostými fantasmagoriemi, nemusí být v blízké budoucnosti zase až tak fantasmagorické. Trest "nucených prací" a převýchova ke správným myšlénkám "vhodným sociálním výcvikem". Neinformovaný člověk by mohl nabýt dojmu, že nějaká ta „vhodná převýchovná lekce“ by nějakému nezletilému pubertálnímu, či postpubertálnímu frackovi v "polepšovně" mohla být do života přínosná. Ovšem pokud si uvědomíme, že pan Kraft má už dětská a jinošská léta dávno za sebou, připomíná mi ta dikce spíše způsoby trestů z doby dávno i nedávno minulé. Mnozí se do mne opřou, že přeháním (a věřte, že budu rád, když tomu tak v budoucnosti bude), ale nezačínaly ty dřívější ideologie, které měly nakonec na kontě miliony mrtvých, na začátku vlastně podobně? Ano, i já vidím stále ještě dosti podstatný rozdíl mezi paní Mizerovou a soudruhem Urválkem, i když se přiznám, že to "souznění" obou jmen mne docela pobavilo i přes to, že události s nimi spojené vyznívají tu více, tu méně, tragicky. Nicméně nikdo se snad nemůže divit, že v době, kdy je jedním z největších témat SVOBODA, (ať to stojí co to stojí), mne napadají souvislosti s nucenými pracemi a převýchovnými tábory docela přiměřené. Protože jak a jakým způsobem se dosáhne naplnění rozsudku o „převýchovném programu sociálního výcviku a převýchovy“? Opravdu by mne moc zajímalo, jak takovýto výcvik bude vypadat v praxi.
No a co dělá v nadpisu ta „motyka“? Nuže – další perlička včetně nomen omen: Tento návrh trestu byl podložen fundovaným posudkem „policejního znalce“, nějakého pana majora Motyky.
Tento totiž fundovaně prostudoval inkriminované články a naznal, že některé jejich pasáže jsou natolik „závadné a protizákonné, že se na ně nemůže vztahovat svoboda slova" a zaslouží odpovídajícího potrestání. Protože občan Kraft si dovolil při řešení legalizace a způsobu vyhošťování nelegálních imigrantů uvést odkaz na Benešovy dekrety, uvedl pan major ve svém posudku následující: „…Přestože v historickém kontextu je jednání prezidenta Beneše za dané situace pochopitelné, v současné době je však názor společnosti a odborníků na Benešovy dekrety mírněji řečeno různorodý. Důsledek dekretů a perzekuce civilního obyvatelstva však zůstává napříč dobami zavrženíhodná, byť jistý stupeň pochopení pro již zmiňované excesy, vzhledem k závažným okolnostem, nalézt můžeme…“ Tak pravil Motyka. Takže, jak máme v dobré paměti: svoboda slova ano, ale odsud posud! My už si najdeme pravidla a prostředky, abychom tu „čistotu myšléének ohlídali“ a když půjde o "dobrou věc", bude nám „každý Beneš dobrý“!
Ano, v současné době jsou názory na Benešovy dekrety opravdu různorodé. A ať už byl Beneš, jaký byl, viděl do budoucna až tak daleko, že takovéto zpochybňování předpovídal. Byť, ve své době, celkem logicky předpokládal, že to zpochybňování přijde spíše odjinud, než ze strany policejního důstojníka a ještě k tomu „znalce“.
Napadá mne taková, dnes možná tak trochu zcestná, myšlenka. Kolik by toho dnešní studenti základních či středních škol věděli třeba o Ploštině a Ležácích a kolik o odsunu Němců z pohraničí po druhé světové válce. Protože stejně tak, jako se dnes nikdo neopováží uvést, že ta zvěrstva za II. světové nepáchali "Němci", ale "němečtí nacisté a fašisté", docela běžně se v médiích dozvíte, že nespravedlností, násilností a zločinů při divokém odsunu se dopouštěli "Češi"...
Ale snad nebude tak zle. Protože víme, že „Když Pán Bůh dopustí, aj motyka spustí!“
