Hostýnské vrchy nejsou rozlehlé, ani nijak vysoké, ale jejich rozmanitost a malebnost mne drží už mnoho let. Jejich hřebenovka není dlouhá, ale je půvabná a s mnoha dalekými a pestrými výhledy. A jsou prakticky za humny.
Nejkrásnější jsou asi na podzim, kdy se smíšené lesy svlékají ze svých šatů a čekají, až je paní zima zanedlouho oblékne do bílého pyžama a budou si moct zdřímnout. I když moc klidu si neužijí ani v zimě. Běžkaři se prohánějí od Hostýna až po Lazy a o víkendu je tam rušno jak na poště před důchodem.
Proto si vždycky udělám čas někdy ve všední den, přenechám práci a starosti jiným a vezmu kolo, kamarády(ky), fenupsa nebo všechny dohromady a vydám se na hřeben. Já začínám skoro vždycky na Trojáku. Je tam parkoviště, hospoda (s dobrou dršťkovkou) a tak si člověk může dát jedno bez toho, že by pak měl strach o řidičák. no a pak se rozhoduju, kterým směrem se vydat.
Mně se pro kolo jeví jako lepší směr na Marušku. Protože výjezdy na kopce dává člověk po asfaltce a "frýrajd" si pak z kopce lépe vychutná. Naše oblíbená trasa je tedy Troják - Maruška - Bludný - Čečetkov - Pod Bílovou - po svážnici kolem Jedovského potoka až ke kostelu do Rajnochovic (několik občerstvovacích stanic) a pak přes ves k ranči s Haflingama a kolem Teodorova pramene s malou přehrádkou, po asfaltce, na Tesák. Tam je další občerstvovací stanice. No a potom zase do terénu a nádhernými partiemi ke Třem Kamenům. Když bylo dost sil, stojí za to odskočit si na Hostýn, podívat se do baziliky, na rozhlednu, do hospody, nebo tam i tam a vrátit se zpět ke "Kameňom". Potom už vás čeká jenom "lízání smetany" směrem na Troják. Celé to má (bez odbočky na Hostýn) 29 a půl kilometru a zvládnete to v poho za půlden i se zastávkami. I slabší kusy. Vzhledem ke kamenům na polních cestách doporučuji jen horská kola, jinak se samozřejmě dají ty kamenité úseky protlačit pěšky.
My jeli tentokrát se synkem a s Nerou. Byl to asi jeden z těch letošních posledních krásných, slunečných dnů, které jsme my chlapi věnovali babám a nazvali je podle nich. Rozhledna na Marušce byla opuštěná a my se tak mohli v klidu podívat na Radhošť, Vartovňu, Kelčský Javorník i na Maják ve Zlíně. A také, samozřejmě, na celou naši trasu.
Bludný je se svým osamělým stromem stvořen k zastavení, fotografování a krátkém odpočinku. Sjíždět ho na běžkách šusem je docela adrenalin a podobné je to z opačného směru při výjezdu na kole, ale i na běžkách.
Spoustu krásných míst ale potkáte i po cestě směrem na Lazy a Bílovou.
Rajnochovský kostel mne vždycky uchvátil svou monumentálností. A stejně tak zapůsobil i na synka, který ho viděl poprvé. Své uznání vyjádřil slovy, že v takové pr... ééé, dědince, jak jsou Rajnochovice, by něco takového určitě nečekal.
Haflinci jsou menší koníci, prý úžasně vytrvalí a skromní i když trochu svéhlaví. Na mne působili klidně a vytrvale se cpali senem.
Občerstvení u Teodorova pramene neodolala ani Nera. Marně si furt lámu hlavu, kde se tam, na tom kopci, bere tolik vody. Tom říkal něco o velikém naftovém čerpadle, ale to by, sakra, moselo byt negde slyšet.
Listí na hladině vypadalo nádherně a tak se v něm Nera běžela hned proběhnout. Nějak si neuvědomila, že po vodě uměl chodit jenom jeden člověk a tak si musela zaplavat.
Na Hostýn jsme tentokrát neměli. tak jsme se na něj aspoň podívali z dálky.
Při sjezdu k Trojáku nás zastihlo nádherné, pozdní, podzimní slunce se svými oranžovými odlesky a dlouhými stíny.
Co na závěr. No, že kůrovec je sviňa a je ho všude plno. Tam, kde nejsou paseky a průseky, je pod smrky většinou vrstva jehličí, jako nějaký koberec. Nu což, nevím a nepřísluší mi soudit, kde je vina a příčina. Ale stromy se vysadí a zanedlouho budou stejně vysoké, jako byly ty před tím. Za Marie Terezie bylo lesů ještě míň. Tak si, nějakou dobu, užijeme zase víc výhledů. :-)
