Listopadový...

Listopad je vyjímečný měsíc. Někdo jej má spojený s výstřelem z Aurory či cinkajícími klíči, pro hrstku pamětníků je koncem Velké války, časem rudých vlčích máků, chcete-li, pak časem dušičkovým, či časem rozsvícených dýní..

Každému co jeho jest, říká se a je to v pořádku. Pro mne ale navždy bude listopad koncem jednoho z nejkrásnějších ročních období, kdy slunce už nepálí, ale ještě hřeje a prodlužuje stíny do nekonečných délek, kdy si stromy a keře pomalu svlékají ty nejpestřejší šaty, aby se už čím dál častěji zachumlaly do oparů a mlh před nastupujícími ranními mrazíky a s celým krajem připravují cestu pro nejznámějšího jezdce, který tu dříve, tu později, přicválá ze svojím šimlem a ukryje všechny ty barvy do bílého péří, aby si všichni, před týma svátkama nejsvátečnějšíma, alespoň chvíli odpočali.

No a my začínáme s výrobou té nejznámější valašské medycíny, která vóní po trnkách, vinaři ochutnají první letošní vína a husy, které neodlétnou do dalekých, teplých zimovišť, zahřejeme v trúbě, aby jim to nepřišlo líto. Ony se nám za to odvděčí zvýšenou hladinou cholesterólu a nejakým tým kilem navíc, ale my, mlsní nenažranci, si z toho moc neděláme. Naopak. Protože aj husa mosí přiměřeně plavat, zaléváme ju statečně střídavě pivem, vínem a občas aj tú slivoviců, protože tak dobré věci rozhodně nemožú člověkovi škodit, zvlášť když adventní půst a kruté zimní mráze dajů člověkovi sakramentsky zabrat...

 No a kdysi za mlada, sem poznal ještě jeden Listopad. Člověk, který ho stvořil, je už nějakou dobu v úplně jiném světě. Ale ten jeho listopad tu s nama bude furt a stále. Nádherný, srozumitelný, nostalgický, přece stačí jen tak...

...

Chvíli stát a poslouchat,
jak vítr větve čistí.
K zemi padá zlatý vodopád.
Pod nohama cinká
to poztrácené listí.
Vím, že právě
zpívá listopad.

...

Dál a dál tou záplavou
co pod nohou se blýská
co mě nutí do zpěvu
se dát.
Tak si chvíli zpívám
a potom radši pískám
píseň co mě
učil listopad.

...