Jak si Česká televize představuje CYKLOTOULKY

O ČT se toho poslední dobou namluvilo a napsalo dost a dost. Samozřejmě na „objektivní zpravodajství“ tohoto „nezávislého“ média mám dost silný názor, ale o tom dnes psát nechci.

Venku řádí, dle většiny odborníků na klima z různých vědeckých ústavů, největší sucho za posledních 500 let, takže co při tom téměř každodenním mrholení, neřkuli občasném lijáku, furt dělat. Zvlášť, když se vám zrovna chce nedělat vůbec nic a gauč vás začíná přitahovat čím dál víc? Nuže, jako fanda cykloturistiky, běžkování, přírody a různých zajímavých míst, sáhl jsem po ovladači a místo Šlágru, Barandova či jiného podobného programu, který dnešní  osvícenci přiřazují nám, důchodcům po šedesátce, (ještě k tomu obyvatelům míst vzdálených od mekky vzdělanosti a dobrého vkusu víc než 300 km na tu nesprávnou světovou stranu) a naladil v „ivysílání“ program pro inteligentní diváky a televizní gurmány, Dvojku ČT. No a v seznamu mne zaujal pořad se slibným názvem – Cyklotoulky, konkrétně epizoda „Albrechtice v Jizerských horách a okolí“. Protože jsem se zrovna z těchto Albrechtic před nedávnem vrátil a měl jsem tam s sebou i to kolo, chtěl jsem si jednak oživit vzpomínky z krásných koutů v blízkém okolí a druhak se snad dozvědět i něco o místech, na která nezbyl čas.

 No, začátek poněkud rozpačitý. V Zásadě. V zásadě nic proti Zásadě - ale to, že je tam sice malý bikepark, který místní nadšenci vytvořili z přebytečné zeminy z kanalizace, zamokřená louka, která je součástí nějaké naučné stezky (jistě víme s podporou kohočeho), fotbalové hřiště a k tomu rozhovor s ředitelem firmy Preciosa, kde se vyrábí korálky, opravdu nepovažuju za důvod, proč do Albrechtic a okolí jet na výlet na kole. Pak jsme se mrkli, opět v Zásadě, s kamerami do Sokolovny, kde trénuje na kole nějaký mistr světa a hrají tam loutkové divadlo. To je sice moc fajn, ale byl se někdy někdo, při vyjížďce na kole, mrknout na pohádku v loutkovém divadle? Já tedy ne. A to se pomalu pořad dostává do své poloviny a my furt trčíme v jedné dědině a většinou ne na kole, ale pěšmo v nějaké místnosti. Ale konečně jsme popojeli. Kam? Nóó, do rodinného pivovaru - pro změnu stále ještě v Zásadě. Vaří tu možná dobré pivo, nicméně moderátorova poznámka, že je pivovar častou zastávku cyklistů hraničí v našich poměrech téměř k nabádání k „trestnému činu“. Sympatický majitel to ještě okoření tím, že zvlášť pro cyklisty mají speciální desítku… Nevím nevím, co by k tomu měla, v dnešní korektní době, měla říct televizní Rada… Ale můžete se tu prý i ubytovat... Samozřejmě, že dál se pokračovalo na kole, Naštěstí si moderátor „jenom lízl“, takže pak už jsme mohli pokračovat na kole kolem barokního kostela a stromu roku, (pro mne první zajímavá záležitost), tentokrát už konečně do Albrechtic! Tak to jsem se zaradoval, že uvidím místa, kterými jsem nedávno projížděl a mrknu se, jak borci zvládají singltrek z Tanvaldského Špičáku, kde je na vrcholu také slušná občerstvovna a fantastické rozhledy … A áno, už je tu opět pan starosta a vede nás přímo na stadion, kde je úžasný, dvěstěmetrový asfaltový ovál, fotbalové hřiště a posilovna. Prostě - Úžasné! Pak vidíme autobusovou zastávku s názvem obce – (to asi abychom věděli, že jsme skutečně tam, kde jsme) a slovensky mluvící čtečka komentáře, která se tentokrát jízdy na kole nezúčastní, nám bleskově vysvětlí, že z Albrechtic se dá vyjet do mnoha zajímavých míst.  A jako důkaz se v obraze mihne i nápis na zmíněné zastávce, že se tudy dá jet k Protržené přehradě. Ta určitě stojí za zhlédnutí a v „obrazovém médiu“ bych třeba i nějaký ten obrázek čekal, ale Bohužel, asi si nezaplatila. Důležitější je dozvědět se od pana starosty, že s pomocí ÉÚ staví čtyři vyhlídky a dvě rozhledny, z nichž jedna, ta ve výstavbě, bude mít, považte, víc než 20m. A podívat se na základovou desku jedné z nich. No a pak snad dojde i na rekonstrukci té rozhledny na Špičáku. Pak asi deset vteřin obrázky z jízdy na kole po okolí, které v těch pár sekundách na okamžik ozřejmí, proč se do těch končin vydat, ale na víc není čas. Fotogenický pan starosta se srdečností překypujícím panem Bartůškem nám před radnicí oznámí, že na podzim budou Albrechtice, „v této pohnuté koronavirové době“, slavit 350 let od založení a je tu čas loučení. V podtextu běží nápis, který nám „kvalitu“ pořadu poněkud osvětlí: „pořad obsahoval product placement“.

 Nakonec, co byste vlastně, za ty prachy, vlastně chtěli.

Řeknu to tak - kdybych neměl internet a měl se, na základě tohoto pořadu rozhodnout, kam na kole, tak „Albrechtice a okolí“ by to s největší pravděpodobností fakt nebyly. A byla by to škoda. Jen se podívejte: