23.4.1945 – vraždy a upálení civilistů v Prlově, těsně před koncem války.

Před sedmdesáti pěti lety povraždili němečtí, slovenští a maďarští příslušníci speciálních vojenských jednotek na Valšsku několik desítek civilistů, včetně dětí, krutě je předtím mučili, některé upálili zaživa.

Ráno v Prlově 23.dubna vypadalo asi následovně: kolem šesté už byla celá ves obklíčena asi šesti sty příslušníky obou výše uvedených jednotek. Většina obyvatel byla probuzena střelbou po prchajícím partyzánovi, který tu noc trávil v jednom z prlovských partyzánských, "domovů". Pak začali obsazovat jedno stavení za druhým, ve všech kradli rabovali, šli hlavně po penězích, zlatu a dokladech, nepohrdli ani civilním šatstvem a samozřejmě kradli jídlo a pití.

Hospodářská zvířata sehnali dohromady a později odvedli do Vizovic. Tento úkol dostal dobrý hospodář Jiří Turýn, kterého později nalezli zastřeleného u Vizovického zámku.

Obyvatelé vesnice byli v pak v některých případech velmi brutálním způsobem, donuceni shromáždit se v hostinci Antonína Ondráška. Nacisté, ale v některých případech i Hlinkovci (viz. vzpomínky Jaroslava Juráně) se ve chvílích, kdy neplnili jiné rozkazy, neustále bavili tím, že přítomné týrali nejen fyzickým týráním ,ale působili na ně i nelidským zastrašováním. otázkami typu: „Kde je tady hřbitov"?, nebo „Tady bych chtěl být hrobníkem, to by bylo práce" a podobně děsili hlavně ženy.

Nacisté přivedli mladého Oškeru, na kterém byly vidět stopy nelidského zacházení a po pohrůžce zastřelením celé jeho rodiny pokud bude mlčet a na druhou notu údajně přislíbili hostinec jako odměnu, Alois Oškera nedospělé téměř ještě dítě podle pamětníka pana Juráňe mu bylo v té době asi 19 let

Ten, dílem vlivem nelidského mučení, dílem příslibem že zachrání nejen sebe ale otce i matku nejen od smrti, ale i od dalšího mučení, spolu s Maďary začali obcházet jednoho po druhém a označovali partyzány a jejich pomocníky a odsuzovali je tím k jisté smrti. Vybrané osoby pak odvlekli do hovorny, kde je dále vyslýchali a mučili tím nejstrašnějším způsobem.

V prlovské kronice je zapsáno: „Výslech v hostinci pokračoval esesáckými metodami. Občané shromáždění v sále byli postvení do řad podél stěny a slyšeli stále stejnou řeč: „Kdo by věděl, kde a u koho se partyzáni ukrývají, zachrání sebe i svoji rodinu jinak........! Podíval se směrem k protější zdi kde stál kulomet! Po krátké poradě zaznělo-„Všichni ke zdi vy psi" , esesman stojící u kulometu natáhl spoušť a to cvaknutí zařízlo se každému do týla. Tu i třeba stará babka instinktivně cítila, že to bude střílet..... .

A znova, „Kdo se chce zachránit a jít ke svým dětem, ať zvedne ruku! Poví nám co ví o partyzánech a kde a u koho se skrývají. Jinak!?" No tak!", zařval česky důstojník,

" budu počítat do tří, budete- li mlčet jako tamti", ukázal na již vybrané nešťastníky, kteří zmučení a od krve, sledovali též toto děsivé představení, které právě vrcholilo" tak vám ty tupé palice navrtáme!"

 Nepromluvil nikdo.

Vybraná skupina šla Prlovem v čele z Marií Růskovou, která nesla koš z výbušninami. U předem vytypovaných domů se průvod zastavil. Němci vyvolali pár jmen, chalupu zapálili a nešťastníky hnali za živa na smrt do hořících domů. Ti se samozřejmě pokoušeli uprchnout,ale proti byly salvy ze všech typů zbraní, jež dokonaly dílo chorých mozků.

Tak toho dne zemřelo v Prlově patnáct lidí. Tři další byli oběšeni u Bratřejova.

Proč to píšu. Dnes jsme s kamarádem podnikli víc jak padesátikilometrovou vyjížďku přes valašské kotáry, v krásném, ale drsném kraji, přes místa, kde operovali partyzáni a jehož krása nám brala dech. Samozřejmě jsem věděl, že k vyvraždění prlovských občanů došlo někdy v těchto dnech, ale nevěděl jsem, že to smutné výročí je právě dnes. Proto věnuji tento blog právě jim, těm dnes už většinou zapomenutými hrdiny, kteří nezradili a nepromluvili. Ale i tomu chudákovi, který byl v té době ještě vlastně také ještě dítětem a který to nelidské mučení prostě nevydržel.

Většinu textu jsem převzal ze stránek, které se této tragédii věnují podrobněji a kde si můžete přečíst i více podrobností.

https://www.obecprlov.cz/informace-o-obci/prlovska-tragedie/