Betlém ukazuje ideál

Mám jeden oblíbený australský lifestylový web, který se věnuje veskrze hodnotám života, pro které stojí za to žít. Publikoval krásný text, text doslova vánoční.

 Něco jsem vám z něj přeloženého do našeho krásného jazyka chtěl přinést. A právě do svého vůbec prvního textu zde. Protože Vánoce jsou stejně jako pro vás i pro mne dobou radosti a nové naděje, dobou, kdy se někdo neopakovatelný narodil, aby nám dal nabídku dojít k věčnému štěstí, pokud ho od sebe sami neodeženeme. Měl jsem z toho povzbuzení od Michaela Cooka fakt radost. A tak se dělím. A dělím se hned ve svém prvním blogu, kde bych vás rád pravidelně oslovoval, nabízel vám místo pro komunikaci, diskusi a vaše připomínky, rady, náměty, kritiku. Jsem lidmi zvolený a lidem sloužím. A dělám to rád a neříkám to jen tak. Myslím to vážně.

A to hlavně proto, že: „Všichni lidé si jsou v zásadě rovni. Možná jsme si už zvykli na vánoční vyobrazení jesliček, kde pastýři stojí těsně vedle mudrců z východu a společně nakukují Josefovi přes rameno. Toto rozmístění má však nesmírné důsledky. „S chudými, pohrdanými, prostými žil na zemi náš svatý Spasitel“: před nemluvňátkem v obyčejném chlévě veškeré rozdíly v nadání, postavení a vzdělání pozbývají na významu. Všichni lidé jsou bratři.“

A zřítelnici mého oka neopouští téma rodiny, protože: „Rodiny představují úhelný kámen společnosti. Betlém naznačil ideál, o který by křesťanské rodiny měly usilovat: otec a matka vroucně milují své dítě a jsou ochotni pro jeho blaho cokoli obětovat. Avšak prostá něha této scény byla ve starověkém světě v podstatě neznámá. Řekové a Římané sice rodinnou lásku znali, ale toto nebyl typický příklad jejich rodin. Bez Vánoc bychom nikdy neměli onu překypující láskyplnou vřelost Cratchitovy rodiny z Vánoční koledy od Charlese Dickense.“

Jsem ženatý a vím, že ženy jsou speciální bytosti, takoví naši andělé na zemi. Jsem rád, když se všeobecně ví, že „Ženy mají důstojnost. V Plútarchových Životopisech slavných Řeků a Římanů se žádné ženy nevyskytují. Ve starověkých dějinách jsou i slavné ženy, ale většinou jde o královny a císařovny, jako byly Kleopatra a Zenobie. V Betlémě je ústřední postavou prostá venkovská dívka Marie. Králové se před ní a jejím dítětem klaní a vzdávají jim čest. V křesťanské tradici způsobilost k mateřství propůjčuje ženám jedinečnou důstojnost.“ Jako táta tří dětí, z toho jednoho syna už v nebi, mohu potvrdit jejich absolutní odlišnost, zcela jiné touhy po dobývání světa, talenty, ale i slabosti a omezení.

Takže vím, že „Děti jsou jedinečné. Starověký svět definoval děti jejich bezmocností; byli to prostě nevyvinutí dospělí. Betlém však naznačuje, že bychom si měli cenit jejich nevinnosti a závislosti. Skutečnost, že středem vánočního příběhu je bezbranné dítě, také znamená, že muži a ženy nemají být oceňováni na základě toho, nakolik jsou produktivní, nýbrž prostě proto, že jsou s námi a sdílejí s námi společnou přirozenost. V evangelijním vyprávění to podtrhuje událost následující po narození Páně, vyvraždění neviňátek krutým tyranem Herodem.“

Požehnané Vánoce. Jo, a buďte spolu!

Aleš Juchelka