Ztrácíme a nalézáme nejen věci. Zajímavé je, že se ztratí věc, kterou jsme schovali tak, abychom ji mohli najít. A když ji potřebujeme, jak na potvoru, ji nemůžeme najít.
Pak ta věc zpravidla vyplave, když hledáme něco jiného, co potřebujeme a najdeme to, co jsme potřebovali (ne)dávno a teď ne.
Jak v životě plyne čas, tak nalézáme i ztrácíme také lidi. Většina z nás má kolem sebe nějaké lidi, především rodinu, sousedy, kamarády, přátele, známé, kolegy, (bývalé) spolužáky. Člověk je tvor společenský a tak společnost vyhledává. Existují neformální skupinky, kde lidi spojuje nějaká aktivita, která je baví a jsou rádi, když jsou u ní spolu.
V naší, penězi a paragrafy, svázané společnosti, se vyžaduje, aby i zájmové a „hobby“ spolky byly pod kontrolou, měly nejlépe nějaké místní organizace, nad tím regionální (krajské) organizace a nakonec nějaké ústředí. Protože je systém byrokraticky náročný, předpokládá se, že tomu bude někdo předsedat, výboři, že budou zasedat, bude se vést účetnictví, bude povinnost mít Stanovy a registrovat se. Dnes tedy máme u nás spolkový rejstřík. Tak a teď můžete „koníčkáři“ žádat o granty a dotace. Tam se toho také hodně najde, a také hodně ztratí.
A kde jsou peníze, je i „moc“. Postavení (funkce) a peníze mají tu kouzelnou moc měnit charaktery lidí. A tak se včerejší kámoši, stávají dnes zarytými nepřáteli. My lidé (na rozdíl od zvířat) se umíme přetvařovat, dělat se lepšími, někteří umějí používat i manipulativní techniky. Tak si „guru“ utváří své stádečko poslušných oveček. Pak se stane, že některá ovečka ztratí své iluze a z vlivu manipulátora se osvobodí. Jindy se stane, že vám nějaký kolektiv lidí přestal vyhovovat, protože si najednou s nimi nerozumíte a chcete změnu, chcete jít dál.
Život je pohyb, změna. Život je cesta, na které jdeš sám, ale je lepší, když jste na to aspoň dva. Na cestě potkáváš lidi, s některými rád jdeš kus společně, některým se rád vyhneš, občas vyměníš staré známé za nové. Cesta vede rovně, různě se klikatí, někdy jdeš z kopce, někdy do kopce, můžeš i zahnout doleva či doprava. Záleží na Tobě, rozhodnout se musíš sám. Některé cesty končí a dál už nevedou, pak je dobré se kus vrátit a vydat se zase jinou cestou. Jsme na cestě (životem), snažíme se vnímat okolí, tj. žít. Tady a teď.
