Radši bych se tomu vyhnul a měl vládu ustavenou, podporovanou, dělnou, sdílnou a vlídnou. Je ale možné toho dosáhnout u nás, když se to (zatím) nepodařilo ani ve vyspělém a demokratickém Německu?
Naši zvolení vyvolení řeší, kdo je víc nebo míň demokratický. Některým ta volební pádná facka nestačila a potřebovali by pořádný výprask. Chováním ukřivděného, rozmazleného a umanutého dítěte si o něj koledují. Ach jo.
Kdosi zkrátka ztratil důvěryhodnost, neb nedostál svým slibům a také za sebou tahá problematické kauzy a lidi, podobně jako je problematický volební vítěz. Místo nějaké elementární dohody, vstřícnosti, kdy nastavím podmínky, za kterých jsem ochoten jednat, a co chci prosadit ze svého programu a čemu chci naopak zabránit, tak raději nejednám a dávám dohromady „blok na obranu demokracie“. To moc dobře nechápu.
Co volič víc ocení? Urputnou „mravní“ zásadovost nebo naopak „nemorální“ státotvornou pragmatičnost? Každý tak nějak dle svého. Asi většina voličů by po boji a rozdání karet ocenila nějakou „rytířskou“ dohodu u kulatého stolu, aby nebylo nutné ty volby opakovat.
Zatím nejsympatičtější chování vidím u Pirátů, ti přináší jednu novinku: klidně podpoříme vládní návrh z opozice, když to bude ladit s našimi programovými prioritami. Což je proti minulým létům docela pokrok, protože to platilo: „ono to není tak špatné, ale protože to není z naší stáje, tak to nepodpoříme“. Celkem standardně a předvídatelně se chová Okamura, který razantně prosazuje svou, a také třešničky si (tvrdě) přihřívají svou polívčičku. Líbit se nám to nemusí.
Pokud si vzpomínám tak lídr Starostů Jan Farský (už před volbami) někde prohlásil, že musíme být připraveni na vládnutí Babiše a Okamury, jištěné komunisty. Dobře, i to snad dokážeme přežít, ale je to nutné? Tak nějak nám to „demokratický blok“ vnucuje, i když existují i jiné možnosti.
Také bych radši vládu ANO a třeba ODS nebo lidovců a socdemáků bez Babiše. Je to reálné? Nebo byla aspoň učiněna nějaká nabídka takovým směrem? Nevím, až tak to nesleduji.
Mimochodem takový výprask ČSSD jsem nečekal. Ale nakonec se tomu ani moc nedivím, když snad jediným autentickým sociálním demokratem v širším vedení zůstal Jaroslav Foldyna. Ten je bohužel ve funkci posledního Mohykána, až tak se podařilo Sobotkovi s Dienstbierem socdem vytunelovat. Rád bych se mýlil.
Jinak by se mi líbil třeba Václav Klaus ml. jako ministr školství a jako premiér MUDr. Jan Cimický. Mít předsedou vlády psychiatra by mělo nespornou výhodu – uchazeče o posty ministrů a náměstků, by v případě diagnostikované psychopatie, mohl okamžitě poslat do Bohnic. Kvalita charakterů ministrů by se tím jen zvýšila.
Asi bych do toho neměl vůbec „kecat“, když se má volba do Sněmovny nedostala. Nakonec nemusím být rozpačitý z chování svých zástupců v Parlamentu, když je tam nemám. Ale ten celek (Parlament) zastupuje nejen své úspěšné voliče, ale i voliče neúspěšné a nevoliče.
Naštěstí se blíží Vánoce a většina lidí bude mít jiné starosti. A uvidíme, zda do těch Vánoc budeme mít vládu a jakou. S podporou či tolerancí, nebo bez důvěry a následně druhý pokus. Nezapomínejme, že také se to bude nějak vyvíjet kolem nás a ve světě.
Na jaře nastoupí do úřadu nový (či staronový) prezident, kterého si lidé vyberou z devítky mužů. Změní to atmosféru v zemi? A jak? S kým v čele oslavíme tu naši stovku?
