Letos bylo horké a suché léto, dříve nebývalé. Téměř bez deště, a když už, tak obvykle prudký liják a lokální průšvih ve formě bleskové povodně. Vyschlá koryta, uschlá tráva a usychající stromy.
K tomu ubývající voda ve studních. Příroda nás nutí zamyslet se nad svým chováním, a hlavně ho změnit. Je to velká výzva. V podstatě pro každého z nás. Jaký přístup máme např. k dešťové vodě? Sbíráme ji do sudů a nádrží? A jak ji využíváme? Pro zálivku, splachování? Nebo vůbec ne?
Jak pečujeme o krajinu a zeleň? Před svým domem, na zahradách, chatách a chalupách? Pěstujeme trávník pravidelným sekáním sekačkou, nebo ho necháváme chvilku růst, či aspoň část máme jako loučku pro květiny, co přilákají hmyz?
Máme kompost, kde nám zraje humus, který pak přidáme do půdy, kde pěstujeme zeleninu, bylinky, či květiny? Nebo to pokropíme chemií, tj. umělými hnojivy a pesticidy? A posečenou trávu a shrabané listí uložíme do kontejneru na bioodpad? Svým chováním každý tak přírodě můžeme pomoct, nebo ji uškodit.
Proměnili jsme krajinu. Zmeliorovali, zabetonovali, zhutnili půdu, nesečeme píci jako vojtěšku, pěstujeme rostliny podporující erozi, zničili remízky, narovnali potoky, vysušili mokřady... Ale už to naštěstí i napravujeme. Revitalizujeme krajinu, napouštíme jezera, obnovujeme mokřady, vysazujeme smíšené lesy.
Příroda nám letos vrátila to, co na ní pácháme a sama se snaží přežít. Snad nikdy (co pamatuji) nekvetlo tolik stromů najednou. Tráva byla suchá hlavně tam, kde si nemohla od žhavého slunce a vysokých teplot oddechnout, kde nebyl stín, kde je narušeno mikroklima, malý koloběh vody.
Před panelovým domem uschla škumpa, na druhé straně, kde je stín, škumpy rostly v pohodě dál. Nové výsadbě stromů se nedařilo. Nebyla totiž vysazena zdravým selským rozumem, nýbrž „byrokraticky“, výsadba byla součástí projektu revitalizace, a pokud by nebyla provedena, hrozily by firmě pokuty za jeho nedodržení, a tak firma raději výsadbu alibisticky provedla.
Mohl jsem srovnávat. V podhůří nám pršelo častěji než doma, máme tam „prales“, louky, potok a to vytváří přirozené mikroklima, každé ráno rosa, na každém místečku přes den aspoň kousek stínu. A tak se tráva zelenala. Nádhera proti té vyprahlé trávě a zemi doma a na zahradě. Tady jsme se snažili zalévat a půdu provzdušňovat motykou či rycími vidlemi po sklizni. Jakmile trochu rozumně zapršelo, příroda nasadila k obnově. Takže i ta polopoušť se aspoň trochu zazelenala.
V okolí máme bývalý vojenský prostor a dnes tam jsou stepi udržované velkými kopytníky a ti působí i na zlepšování místního klimatu. Zde tak vyprahlo nebylo, ikdyž v těch vedrech se zubři i koně drželi více v lesíku než na stepní pastvině. Dokonce vědci tvrdí, že zabraňují požárům, neb mizí stará tráva a postupně i keře (hloh a další).
Jo, tohle je na rozdíl od těch betonů, asfaltů a plechových krabic krása. Kdy už s tím skončíme a přestaneme takovou výstavbu podporovat?
Díky za každý strom, který zůstal zelený a za každý, který se následující jaro dokáže obnovit. Snad jich bude velká většina.
