Život je náš režisér

Tak si člověk něco naplánuje, usmyslí a realizuje podle plánu. Jeli jsme si s dospělými dětmi zalyžovat. Nejprve na naši základnu, chatu v podhůří.

Ten plán se mohl zrodit až poté, co jsme si vyzkoušely lyžařský areál ve Vrchlabí před necelými dvěma týdny. Tam ženě odešla skluznice na lyži. Tak jsme přemýšleli, jak zajistíme lyže na další sezonu.

Měli jsme ještě ve sklepě lyže bez vázání z doby, když se rušil Gigasport, kde žena pracovala, a tak přišla levně k lyžím a vázáním (něco se dokonce vyhazovalo do kontejneru). Jenže tenkrát vyndala z krabice špatné (nepasující) vázání, tak lyže zůstaly bez vázání asi 10 let ve sklepě. Žena si koupila jiné lyže v bazaru. Byla to taková z nouze ctnost, protože své nové lyže z Gigasportu si nestačila ani užít, protože nám je ze sklepa ukradli.

Na to konto jsme kdysi přesunuli lyže ze sklepa do bytu. Ve sklepě zůstaly jen jedny staré a jedny bez vázání. Ty jsem před týdnem přinesl ze sklepa, z původních manželčiných lyží jsem odmontoval vázání, které na ty „nové“ opět nesedělo. Pak si žena vzpomněla, že ještě někde ve sklepě má krabici s vázáním.

To bylo to pravé. Žena díky tomu získala „nové“ lyže. Na víkend plánoval přijet syn, zavolalo se dceři a zrodil se plán jet na sjezdovku o prvním březnovém víkendu. Vzali jsme tedy z domova vše potřebné, jen jsme zjistili až na sjezdovce, že máme jednu hůlku zlomenou. Syn tedy jezdil s jednou hůlkou a druhý den si vzal snowboard. Tak jsme si to užili. Na poslední dobu (loni se nemohlo a předloni jsme byli jednou) jsme letos dali třikrát tři hodiny lyžování na sjezdovkách, a to je na nás v současné době docela dost.

Na chatě jsme nasypali ptáčkům a obdivovali „nálety“ na krmítko. Syna napadlo zkusit to zdokumentovat fotopastí. Zapíchli jsme tam kůl a syn připevnil a nastavil fotopast. Večer už nikdo nepřilétl, ale nechali jsme fotopast do nedělního rána a při snídani pozorovali z okna chaty frmol na krmítku, sýkorky, vrabci, dokonce i kos si zobnul slunečnice. To budou záběry. Stejně musíme past sundat a uklidit, než odjedeme lyžovat.

Tak jsem se těšil, co bude krásných snímků ptáků. Bohužel život to změnil. Byly jen ty večerní a noční, kdy fotopast spouštěl průjezd auta či dokonce vlaku. Ráno namrzla čočka a také došly baterky.

Snad někdy příště. Budeme hlídat baterky a mráz. Nyní začíná jaro a asi to už nestihneme, ale kdo ví? Přikrmovat začneme zase s nadcházející zimou či na konci podzimu. Třeba nám pak vyjdou pěkné fotky.

Ovšem nevíme, co život přinese. Jak zrežíruje náš scénář. Život má totiž plné hrsti překvapení.

Poslední dobou zažíváme jako lidský kolektiv více ta nepříjemná a dost děsivá překvapení (Covid, válka na Ukrajině), na jedné straně nám vnucují ztrátu lidskosti (nezabiješ), na druhou stranu se lidskost neztrácí, spíše více posiluje (pomoc bližním).

Snažím se v tom převažujícím smutku zaměřit pozornost na trochu radosti a podělit se. Válečných zpráv a komentářů je beztak dost.