S kým bys chtěl trávit čas? Třeba na dovolené nebo dokonce na pustém ostrově. S kým bys rád zašel na pivo nebo kávu? S kým by sis rád poseděl a popovídal?
Znáš takové lidi? Máš takové lidi kolem sebe? Rozumíš si se svými blízkými, rozumíš si se svými kamarády? Setkáváš se s nimi tváří v tvář? Dovedeš se s nimi bavit, diskutovat a vyslechnout je, přestože máte na určité věci jiný názor? Dovedeš se na věc podívat z jiného úhlu pohledu (třeba toho jejich)?
Na tyto otázky odpovědět dokážu a dokážu si vybrat lidi, s nimiž bych rád šel na pivo, nebo si s nimi popovídal, či si potřásl s nimi rukou. A už jsem se s některými setkal, jsou mezi nimi i lidé známější.
S lidmi se potkávám v rámci rodiny, při své práci i při svých jiných aktivitách ve volném čase. S některými více a pravidelně, s některými méně. Preferuji ty, s nimiž mě ta setkání pozitivně nabíjí, tj. jsou to setkání pro mě radostná.
V životě se zkrátka potkáváme i s lidmi, co nás spíše vybíjí, prostě se při setkání s nimi necítíme dobře. Tak jsem se zeptal sám sebe, co bych dělal, pokud bych se setkal naživo s člověkem, na kterého se nemusím ani koukat, vidím-li ho v televizi.
A to vím, že televize zkresluje, že vytváří klamavý (reklamní) obraz a že nic nemusí být tak, jak na první pohled vypadá. Nicméně u vrcholných politiků předpokládám notnou dávku pýchy (jinými slovy egoismus, aroganci) a přetvářky (pokrytectví). Ale sám nevím, jak by mě politika semlela, pokud bych se tam dostal. Vím jen, že se tam nedostanu, když se tam necpu.
Jen si tak hypoteticky představuju, na co bych se ptal dvou posledních předsedů naší vlády. Určitě by přišla řeč na to, zda jim ten premiérský post stojí za to? Co jim dal a vzal? Zda hrají to politické divadlo vědomě či nevědomě? Zda ještě dokáží být upřímní? Samozřejmě i vůči sobě.
Snažil bych se zjistit, zda mají smysl humor, zda v jejich oku lze spatřit nějakou jiskru, nebo jen únavu či dokonce strach.
Pak bych věděl mnohem víc než z povrchních médií. Zároveň bych věděl, zda jsem se v úsudku (ve svém subjektivním pohledu) trefil, nebo mýlil.
A také bych věděl, jak jsem se při setkání cítil, zda mě to energeticky vysávalo nebo nabíjelo. Vzhledem k tomu, že mě to vybíjí jen, když je zahlédnu v televizi nebo na internetu, nepředpokládám, že by mě takové setkání nějak nabilo či potěšilo.
S politiky se dá krátce (či dokonce letmo) setkat na předvolebních mítincích při propagaci nesplnitelných předvolebních slibů, a to zejména ve větších městech. Většinou jde o setkání typu „mezi svými“. Takže nějaké selfíčko, podpis fotky či knihy, rychlý dotaz, rychlá odpověď.
Takováto setkání nevyhledávám. Vyhledávám mnohem komfortnější, v nějakém sále, za účasti pár desítek lidí, přednášku na nějaké téma spojenou s následnou diskusí. Několika takových jsem se účastnil a vždy jsem se ptal, resp. řekl svůj úhel pohledu. A tato setkání se mnou ladila a odcházel jsem z nich energeticky pozitivně nabitý.
Vážím si lidí, kteří něco umí, rozumí tomu, co říkají a vystupují s pokorou. Pokud něco neví či dnes vidí věci jinak než dřív, a přiznají to, mají můj obdiv. Takoví lidé mě inspirují a ctím je.
Současní vrcholní politici to povětšinou nejsou. Tak nějak lépe na mě působí ti politici, co už z politiky odešli a ti, kteří se zdají rozumní, a ještě v politice nejsou. Možná by se pár současných politiků našlo, s nimiž by mi bylo ctí jít na to pivo.
Jo, a ještě jedno milé setkání jsem nedávno měl, ale tomu (pokud to uzraje a vypadne to ze mě na první dobrou) se budu věnovat v samostatném článku.
