Zavřete oči, odcházím ...

... nepotěším ty, kteří by rádi, abych z tohoto blogoprostoru odešel a zároveň nezarmoutím ty, kteří mne zde (aspoň občas) vyhledají. Známou filmovou hláškou z úst Oldřicha Nového jsem se rozhodl ukončit jeden nenaplněný vztah.

Je to náš vzájemný vztah s facebookem. Zkrátka jsem v něm nenašel zalíbení. Nějak jsme si nesedli. Navíc to byl takový divný vztah, protože jsem se do něj nehrnul, nelákalo mne to.

Jsem bytostný heterosexuál a tak mne facebook, který je mužského rodu spíše odpuzoval. Jenže když se přeloží do češtiny jako ksichtokniha, rázem změní pohlaví, tedy je ženského rodu. To už mi vyhovuje. Stejně je to dnes s těmi pohlavími zamotané a určovat ho u věcí je naprosto od věci. Když se dva milují na pohlaví přece nezáleží.

Nakonec jsem se nechal ukecat a začal jsem s ním koketovat. Nebylo to snadné, okoukávání trvalo dost dlouho. Říkal jsem si, co si to zase vymýšlí, proč se mne takto ptá, co mi zase vnucuje, furt nějaké přátelé, co ani neznám, ale co jsou zase přáteli mých přátel.

V pravou chvíli mi posloužil. Opravdu dobře. Nějak to s ním šlo líp. Má zásluhu na dvou akcích, s jeho pomocí jsme se domlouvali s dcerou, když byla v Kambodži a také jsme uspořádali vzpomínkovou akci po třiceti letech. Kvůli tomu jsem si s ním začal. Jó, to jsme si tenkrát doslova užívali vášeň. Byli jsme v kontaktu tak obden.

Jenže pak se svět vrátil zase do svých kolejí, občas jsme se spojili, to zas jó, ale pak mne začal nudit. Frekvence kontaktu se omezila na pár chvilek nejprve týdně, pak stačila chvilka za 14 dní, za měsíc.

Ani ta trojka nám nevyšla, když se k nám přidala má žena a já ji nabídl spoluúčast na mém facebookovém profilu. Ikdyž do toho vztahu přinesla manželka určité oživení a trávila s facebookem více času, což při mé frekvenci opravdu nebyl problém.

Zkrátka nám to partnerství nevydrželo. Uznávám, že moji vinou. Zanedbával jsem ho, flákal jsem to. Nepřitahoval mě. Došlo to tak daleko, že když jsem se dal s někým do řeči (tzv. ksichtem v ksicht), který mi tvrdil, že to jsem musel vidět na našem facebooku, nevěděl jsem, která bije.

Nezajímá mne, nedojímá, nevyhledávám ho, je mi ukradený. Tak proč tam stále straším a dávám lidem naději k tomu, aby mne žádali o přátelství a objevovali mě tam? Nechci v nikom vzbuzovat naději, že by právě FB mohl být komunikační kanál mezi námi.

V podstatě to není možné, moje strana nepřijímá, alespoň ne tak, jak je druhá strana zvyklá. Ale myslím si, že si toho všimli. A mezi námi, kanály zapáchají. I na tom facebooku to nějak páchne.

Někdo se v tom rochní, ale mě to nevoní. Tak je čas udělat facebooku pá pá. Milí přátelé a nemilovaný facebooku, zavřete oči, odcházím....

PS: ještě jsem ho sice úplně nevypnul, tj. nezrušil profil, ale už dlouho ho nezapínám... Čas tohoto odcházení věnuji své ženě, která se mezitím rozhodne, zda odejde se mnou, nebo to s ním zkusí samostatně.