Někdo prostě bez zpráv nemůže být. Musí na ně koukat živě, věnuje jim podstatnou část života. Aby měl přehled, aby věděl, aby byl informován.
Jenže těch informací je tolik a často protichůdných, že z toho jde hlava kolem. Tak jsem z toho kolotoče vystoupil a je mi dobře.
Zlepšil jsem si kvalitu života. A mám ze života radost. Závislosti na Václavu Moravcovi jsem se již dávno zbavil a na Jaromíru Soukupovi závislost ani získat nemohu. Je mi z něj špatně, když ho vidím a slyším. Tak si rád poslechnu Martinu Kociánovou a její zajímavé hosty v pořadu Kupředu do minulosti.
To je pořad, s kterým ladím a naprosté většiny hostů si vážím, jsou totiž inspirující. Tedy mne inspirují. Zajímavé je, že je člověk nevidí v České televizi. Ikdyž pamatuji, že někteří z nich tam dříve bývali. U Soukupa bych je také nehledal. Zajímaví lidé bývají (možná také spíše bývali) na DVTV.
Dnes je informací i dezinformací přehršel. Těžko se v tom vyznat a vybrat si. Přesto si každý vybere, dle svého gusta. Jak se říká: každé zboží má svého kupce.
Něco si člověka více přitáhne, něčemu více věří, o jiném zas více pochybuje. Tak to je. A každý to má trochu jinak. Jiné preference. Co je dobré pro jednoho, nemusí být dobré pro druhého.
Když se v určitých médiích jede jen jeden úhel pohledu a nepřipouští se jiný a trvá to dlouho, najde se někdo, kdo nabídne pohled trochu jiný, ne-li úplně obrácený. Tak tu máme média hlavního proudu a média alternativní.
Je to tak dobře. Demokracie má znít mnoha hlasy, vždyť lidé mají různé zájmy, rozdílné zkušenosti, předpoklady a možnosti. Pokud nám tady řádí politická (pře)korektnost (a další doprovodné jevy), pak pádnou odpovědí je např. nekorektní seriál Most! Je to obrana nekorektním, drsným humorem.
Protože humor je proti politické (pře)korektnosti imunní. Je to jediný lék proti této moderní „rakovině“, která napadá a snaží se „rozežírat“ společnost. Občas se jí podaří humor i zabít. Naštěstí je humor nezničitelný a jinde se jí zase vysměje. Je to takový drzý cynik.
Jenže naše společnost je nemocná a troufám si říct, že média k té nemocnosti přispívají velkou měrou. Snaží se o zhloupnutí populace, zprávy „zabarví“ na svou stranu a pak je ještě komentují, aby měl divák, posluchač či čtenář jasno.
Hlavně je zde obrovský nepoměr mezi negativními a pozitivními zprávami ve prospěch těch negativních. Prý si to konzument médií žádá a takové zprávy se prodávají. Základem má být konflikt, jinak by to asi byla nuda. Ale když je toho konfliktu příliš, taky nudí. Dá se říct, že „mocná“ média produkují „nemocnou“ společnost.
Takže když je člověk vypne a navíc se jim dokáže i zasmát, uchová si zdraví. Možná i inteligenci a zdravý rozum. Chcete-li prožívat radost a být zdravější, zbavte se závislosti na médiích.
My, kteří se neživíme jako novináři, moderátoři a reportéři, to máme jednodušší. Ikdyž ta blogerská závislost mezi námi opravdu frčí.
